15.02.17

KIERA CASS. Dcera

    Selekce #4


  Obálky téhle série se mi hodně líbí. A tenhle díl má snad i nejhezčí. Ale to není důvod, proč tyhle knížky čtu. Krom toho, že je to pokračování v sérii, tak asi ani nemám žádný jiný důvod. No dobrá, zajímal mě čtvrtý díl dystopické trilogie, který se odehrává 20 let poté. Vás by to nezajímalo?

  Příběh se odehrává, jak jsem výše zmínila, dvacet let poté, co se princ Maxon rozhodl vzít Americu, účastnici Selekce. Hlavní hrdinkou je zde chladná Eadlyn, dcera Maxona a Americy, budoucí královna. Lid, ačkoli je kastovní systém zrušený, je nespokojený. A jak tohle vyřeší královská rodina? Rozhodnou se opět pro Selekci, ve které si Eadlyn vybere svého manžela. Protože reality show zachraňuje životy a vytváří spokojený lid.

   Eadlyn je od dětství připravována na roli královny. Nikdy jí ale neřekli, že by se měla účastnit Selekce, rodiče chtěli, aby alespoň v něčem měla svobodu. Že Eadlyn byla návrhem Selekce zaskočena, je pochopitelné. Tohle by nechtěl nikdo zažít. Každopádně Eadlyn není moc sympatická postava. Je namyšlená, svým královnováním se všude ohání, vyhrožuje zbičováním. Její mantrou je: "Jsem budoucí královna, nikdo nemá větší moc než já." Prostě je Eadlyn nesnesitelná.

  A pak tady máme několik chlapců. Například Kile, syn Marlee, vyrůstal celou dobu v paláci s Eadlyn. Nemají se rádi. Kile se do Selekce nepřihlásil, ale co nadělá. Je to knihomol, což se Eadlyn nelíbí. Tady vidíte, jak je Eadlyn nesnesitelná! Chtěl by být architektem.
   Henri. Mluví pouze finsky a je kuchař. Takový dobrák a sympaťák. A pak je tu jeho tlumočník Erik, také sympaťák, ale Selekce se neúčastní. A pak další a další.

  Celá Dcera se točí jen a pouze kolem Eadlyn. Budu se opět opakovat, ale... Je to dystopický svět. V původní Selekci se obyvatelům nelíbily kasty, tak je Maxon s Americou zrušili. Dozvíme se pouze to, že to bylo postupné. A pak se dozvíme, že ani dvacet let poté nejsou lidé spokojení. Tolik k celému vykreslení fikčního světa. Pak je tu jen Eadlyn. A Eadlyn. A Eadlyn. Ve druhém díle Selekce, Elita, se mi docela ta politika líbila, objevení deníků, které ukázaly, jak to bylo s vytvořením kast, bylo fajn. Jak to říct... Prostě tam autorka něco dala, aby celá ta kniha měla na čem stát. Dcera je v tomhle případě tak neskutečně zbytečná kniha. Autorka měla možnost nastínit nějaký vývoj toho fikčního světa, popsat lépe tu změnu. Zrovna na tohle jsem se hodně těšila.

  Jasně, primárním účelem knihy je romantika. Vcítění se do princezny, která nosí krásné šaty a korunky, je asi důležitější než fungování světa. Nemluvě o tom, že America ve své Selekci měla spoustu úkolů a nějak se musela připravovat na pozici princezny. Tady to vypadá tak, že se pánové nudí a čekají, až je Eadlyn pozve na rande. Přijde mi to prostě odbyté.

  Když to tedy shrnu, Dcera je jen o myšlenkách Eadlyn a její nechuti se vdávat. Tak nějak mám pocit, že Selekce z pohledu Maxona by byla mnohem zajímavější. Naštěstí se Dcera čte snadno a rychle. Vzala jsem si to jen na chvilku a už jsem se dostala o šedesát stran dál. Čte se to dobře, ale... Já prostě čekala něco víc. Ani by to nemuselo být lepší než původní Selekce, stačilo by, aby to bylo na stejné úrovni. Takhle prostě musím dát jen jednu korunku, protože víc si to opravdu nezaslouží. A jasně že si další díl přečtu.






























09.02.17

SARAH J. MAAS. Půlnoční koruna

Skleněný trůn #2


Asi jsem objevila svou guilty pleasure autorku. Ono to není nic extra, já to vím, vy to víte, ale stejně mě to nějakým záhadným způsobem baví číst. A nenadělám s tím nic. 


Celaena, nemůžu si nikdy vzpomenout, jak se to její jméno přesně píše, se po velkém a docela trapném závěrečném souboji stala královskou vražednicí, tedy královou bojovnicí, ono je to stejně jedno, stejně víme, co dělá. Je vysílána na mise, kde zabíjí nepřátele koruny. Tedy tak to tvrdí adarlanskému králi, ale brzy zjistíme, že své cíle nechává žít. To může být nebezpečné pro ni i Chaola a Nehemii. 

Celaena si začala vydělávat dost peněz a jako správná ženská je utrácí za šaty a knihy. Tohle mě na ní baví, je to prostě normální ženská. Tahle ženskost se moc často v knihách nevidí. A když už je nějaká hrdinka zobrazena jako žena, tak jen kvůli tomu, aby se mohla chovat jak... pikaču. Samozřejmě, i Celaena bývá protivná, náladová a chtěli byste ji profackovat, ale takhle se třeba i já někdy, výjimečně, chovám. 
Docela mě zaskočilo, že Celaena je docela magor. Je vyšinutá. Dost nebezpečná. Jde z ní opravdu strach. Když to třeba srovnám s Tamlinem, postavou ze Dvora trnů a růží, tak tam jen autorka pomocí hlavní hrdinky tvrdí, že je Tamlin nebezpečný, ale je to takový ňuník. Za to Cealena je fakt nebezpečná. Konečně se nám tady ukazuje adarlanský zabiják. I když teda ty soubojové scény jsou nic moc. A drastické scény moc nečekejte.

Nejvíc prostoru, po Celaeně, dostal princ Dorian. Neřeknu proč, to by byl spoiler. Ale máte se na co těšit. Jen to zatím není tolik rozpracované, ale čekám, že v dalším díle se to zlepší.
Chaol je tady ukázán skoro jen jako zamilované koťátko. A jako věrný přítel a věrný králův podřízený. Je to prostě klaďas.

Půlnoční koruna už není Hunger Games a Hra o trůny, autorka se snaží jít svou vlastní cestou. Jen král Adarlanu mi dost připomíná krále ze série Soumrak království od Morgan Rhodes. Tady také král touží dobýt celý kontinent za pomocí něčeho mocného, co hledá a nemůže nalézt. 
Je pravda, že já nemám zas tolik načtené fantasy, takže vám sečtělejším v tomto žánru to může přijít zcela neoriginální. Vy, co nemáte načtené fantasy jako já, se v tomto ohledu nemusíte bát.

A co bych vám tak řekla ke čtivosti? Líbilo se mi to více než první díl. Nebyla snad ani jedna část, kde bych se vyloženě nudila. Měla jsem zlé tušení ohledně jedné postavy, tak mě to nutilo číst dál a dál, abych věděla, jak moc zle ta postava skončí. 

Pokud vás bavil Skleněný trůn, tak tohle by vás mohlo bavit mnohem víc. A co jsem tak slyšela, tak další díl je ještě lepší. 
Ačkoli mě čtení bavilo, byla jsem napjatá, nenudila jsem se, musím dát jen tři mrtvoly, nebyla jsem nadchnutá tolik, abych mohla dát více. 

27.01.17

ELLE KENNEDY. Návrh

Off-Campus #1

Další knížka, které skoro každý dává pětihvězdičku. O mých vysokých očekáváních vám snad ani psát nemusím. Naštěstí má očekávání snižovala anotace. Vypadá to, že jste tenhle příběh už někde četli. A ne jednou. Byla jsem opravdu zvědavá, jaký ten Návrh  je. 

Hrdiny máme dva. Hanna a Garrett. Střídají se ve vyprávění ich formou.

Hanna je hodná a chytrá holka. V patnácti byla na jedné party znásilněna - vyrovnala se s tím, takže není nějak ufňukaná, nenadává na lidi. Chová se, a teď to napíšu asi blbě, jako jakákoli neznásilněná hrdinka. Samozřejmě, že je tam něco, s čím se nesmířila, ale je to součástí zápletky. Hanna je sarkastická a příjemná vypravěčka, její části mě asi bavily o něco víc, možná je to tím, že je to ženská a mně to usnadňuje vcítění se do postavy. 

Garrett je hokejista, patří mezi nejoblíbenější kluky na univerzitě. Není úplně tupý, což mám radost. Asi nejhorší je, když má chlap místo mozku sval. Garrettův život je zase ovlivněn tím, že jeho otec je slavný hokejový hrdina, Garretta nutil hrát hokej. Naštěstí Garrett hokej miluje, takže aspoň nemusí dělat to, co nechce. Autorka ho vykreslila jako dokonalého muže, jen mu tam přidala namyšlenost. Bohužel mi ta namyšlenost nepřišla moc jako namyšlenost, ale možná jsem to jen nepochopila a Garrett to vše myslel vážně. Mně to vážné nepřišlo.

Potvrzuje se mi, že se mi na romantických knihách líbí, když se ti dva hádají, popichují a nemají se rádi. Bývá to vtipné a hravé. Jak nastoupí city, tak se to zpomaluje a je to nic moc. A v Návrhu tomu není jinak, První půlka knihy má dobré tempo a šmrnc, druhá půlka mě přestala bavit a byla to pro mě už nuda.

Jedna věc, která mi dost vadí, je přehršel témat, která ani nejsou pořádně propracovaná - znásilnění a vyrovnání se s tím, dítě slavného rodiče, rodič plánující dítěti život, křivá obvinění u soudu, sportovci na amerických univerzitách a jejich známky a tak dál. Prostě je toho tady dost. Na to, že je to taková romantická blbina, je toho tady fakt požehnaně. Nejsem ale schopna říct, jestli by se mi líbilo, kdyby to tedy bylo pořádně zpracované, nebo toho tam nebylo tolik. Ona to jsou zajímavá témata a určitě by si zasloužila více prostoru, jen ne v takové knížce všechna najednou.

Musím ale říct, že se Návrh četl dobře a rychle. Bylo to příjemné čtení. Zvládla jsem to během jednoho dne. Takže pokud chcete nějakou klišé rychlovku, u které se budete usmívat (bylo to ňuňu a někdy i vtipné), tak doporučuji. Jen od toho neočekávejte nic extra. Já dávám dvě a půl hvězdičky. A v této sérii bych ráda pokračovala, někdy si fakt ráda přečtu romantickou blbinku.


21.01.17

SARAH J. MAAS. Skleněný trůn

Skleněný trůn #1


Jedna ze sérií, které jsou v poslední době značně oblíbené. S radostí a napětím se očekávají další díly. Dystopie teď už nikoho moc nezajímají, teď frčí fantasy.
Samozřejmě, že jsem si chtěla Skleněný trůn přečíst, to bych nebyla já, kdyby mě to nezajímalo. Podle anotace to vypadá jako mix Hunger Games a Hry o trůny. Což jsou knihy, které se mi líbily, že ano. Ale nebyla jsem si jistá, jestli ta kombinace bude opravdu zajímavá.
Naštěstí jsou tady pětihvězdičková hodnocení, která mě tak trochu začala přesvědčovat o tom, že mně se to líbit nebude - jako vždy u hodně chválené knihy. Čekala jsem tedy opravdu to nejhorší.

Hlavní hrdinkou je nebezpečná nájemná vražedkyně Celaena Sardothien, která byla dopadena a nyní pracuje v solných dolech v Endovieru. Jednoho dne si pro ni přijede princ Adarlanu a dá jí nabídku: bude za něho bojovat v turnaji proti vrahům a zlodějům z celé země. Když vyhraje, bude králi Adarlanu sloužit pár let a pak bude svobodná. Celaena tu nabídku samozřejmě přijme. A to je jen začátek.

Celaena mi nebyla nesympatická. Četla jsem různé recenze, kde si na ni spíše stěžují. Mně přišla v pohodě. Byla to prostě ženská. Měla ráda šaty, ráda četla a hrála na klavír. Co na tom, že je to vycvičená vražedkyně? Jako všechny ženy má menstruaci. Ano, tak obyčejná je. 

Mrzí mě, že tu byl milostný trojúhelník. Já bych si hned vybrala. 
Na jedné straně je princ Dorian, který také rád čte. !! Je to sympaťák, ne že ne. Ale nezaujal mě. Ani nejsem schopná říct důvod proč. 
Na druhou stranu mě Chaol Westfall, velitel stráží, zaujal hned. A ano, je to kvůli tomu, že se jmenuje Westfall - je to oblast ve Wowku, proto mi byl Chaol hned sympatický. Nemá smysl vám to zapírat. Ale také rád čte! Já mám prostě ráda, když se ti dva nejdřív nemají rádi a pak jo. Ach jo. 

Musím se přiznat. Ani jednou jsem se nepodívala na mapu, která je na začátku knihy. A byla jsem pak zmatená. Vím akorát, že je tam nějaký Adarlan, který chce vše dobýt. A pak tam jsou nějaké podrobené země, jejichž jména si nepamatuji. Já jsem ani nevěděla, jak to mám číst. Co se týká zeměpisu, byla jsem trochu zmatená. Ale myslím, že opravdu stačí vědět, že Adarlan je ten hlavní.

Jak jsem již na začátku naznačila, čekala jsem, že se mi to nebude líbit. Já jsem se dokonce na to těšila, chtěla jsem se zase po dlouhé době při čtení vyvztekat a zanadávat si. 
A mně se to líbilo. Fakt že jo. Já se začetla a bavilo mě to. Jenže jsem si dala společné čtení s Kristinou z Tintikova blogu. A to jsme neměly dělat. Já četla rychle, Kristina ne. Tak jsem si dala od čtení Skleněného trůnu pauzu, aby mě mohla dohonit. A ona mě předběhla a knížku dočetla. Ztratila jsem pak motivaci číst dál. Přestalo mě zajímat, zda Celaena turnaj vyhraje, s kým skončí a tak. Druhou půlku knihy jsem četla, abych to dočetla a měla jsem to z krku. Kdybych si nedávala tu pauzu, tak bych to asi celé přečetla s nadšením.

Docela se mi líbí, že v tom světě bude i jiné zlo než jen král Adarlanu. Bude to určitě drsnější. A jo, docela se těším na další díly. Skleněnému trůnu dávám tři hvězdičky, závěrečný souboj byl tak hrozný, že bych klidně celému dílu dala hvězdičky dvě, ale nechci být tak přísná.