16.01.11

Podpatky? K čemu?

To nám jednou (poslední tři dny) nešel na privátu internet. Nyní sice také nechodí, ale jen kvůli tomu, že nemá nožičky. Musely jsme se spoluinterneticí zavolat syna domácích, aby se nám podíval na náš velmi komplikovaný problém. A tím to začalo.

Jak už to tak bývá, když se sejdou ženy a muž, tak se kecá a kecá. (Během klábosení jsme samozřejmě koukali na to, jestli internet šlape a nebo už nám zase upadl.)

Měli jsme chvilkami velké štěstí. (A trvalo to jen opravdu chvilku.) Internet šlapal a tak jsme se mohli podívat na americkou miss. Poté jsme rozebíraly (internet jsme rozebírali raději - někdo raději rozebírá počítače) tuto soutěž.

Narazily jsme na jeden  zásadní problém. Aby se mohla žena účastnit, musí dorůst do minimální výšky 168 centimetrů. To je diskriminace!! A nebo to znamená, že malé ženy nejsou krásné!! (Ano, tento den jsem pochopila, proč jsem ošklivá! Mám jen 158 cm.) Náš opravář internetu jen tak seděl a poslouchal, poté řekl jednu (asi) důležitou technickou věc: "Malé ženy jsou krásné, ale asi při těch soutěží mají danou kameru na určitou výšku a kdyby tam byly malé ženy, tak by je museli přenastavovat."

Že by to vyřešily podpatky? Vysoké podpatky a vysoká platforma? To bychom už pak mohly být vysoké. A kameramani by neměli problém.
Opět promluvil muž: "Já myslel, že podpatky jsou na to, aby se na tom učily chodit a balancovat, až se budou brodit v tom bordelu, co maj doma."

Tento fakt mě upozornil na to, že musím vyluxovat.
Děkuji. Už si můžeme sundat podpatky.


13.01.11

Jak se vypořádat se ztrátou WoW

Není jednoduché se smířit s tím, že už nejste součástí Azerothu. O raidu, kde jste hrdinou, se vám už jenom zdá. O tom, jak statečně porážíte nepřátele v BG se vám už raději ani nezdá. Bolelo by to.

Vzpomínáte na to, jak krásná byla krajina.  Je vám smutno z toho, že už se nemůžete proběhnout po krásném Northrendu. Zasněžené pláně v Icecrownu ozařovalo slunce a vy jste nebojácně dělali turnaje a připravovali jste se na boj s Arthasem.


Když už tedy nemůžete hrát, musíte se na to dívat z jiného úhlu. (Zkuste nejdřív pootočit monitor. Možná by stačilo jen natočit/otočit hlavu.) 

Krásná krajina
Dalaran byl moc krásný. Růžovofialové střechy vás vítaly, když jste se přibližovali k městu.  Vzpomínáte, jak to krásně lagovalo? Sekavými pohyby jste se dostávali do banky a k poště. A vzpomínáte na dlouhé fronty na sýr na daily quest?


Proběhnout se
Vzpomínáte na to, jak na vás z každé strany skákali mobové a někdy (na PvP servru) i hráči opačné frakce? Ne? Tak začněte. Skoro nikde jste nebyli v bezpečí.

Boj s Arthasem
Vzpomeňte si na hodiny wipování v Citadele. No nebylo to krásné, když vám (prevít) vždycky nakopal zadek? 

PvP
Vzpomeňte si na roguny, které vás zabili, jen co se na vás podívali. A pokud jste hráli za roguny, vzpomeňte si na bubladina. Museli jste ho zabít aspoň třikrát než (prevít) umřel. Jste paladinové? Vzpomeňte si, jak vámi všichni (prevíti) opovrhovali.

Těžba a sběr
Těžili jste rudu a sbírali kytky? Vzpomínáte, jak jste na mapce viděli žlutý puntík a rychlostí blesku jste letěli k tomu místu? A vzpomínáte si, že než jste tam doletěli, tak už to vytěžil někdo jiný? A jak vás ten dotyčný hráč štval? A jak nejvíc naštve to, že to byl hráč ze stejné frakce a že ho (prevíta) nemůžete zabít? Nemluvě o tom, že by to mohl být někdo ze stejné guildy. (Pokud byste byl GM, tak je to skoro o kick z guildy!)

Patche
Také vás naštve to, když si vzpomenete, že se zpravidla vždy nedalo ani nalogovat v den vydání nového patche?  A zvlášť, když to byl raidovní den. To jste vždycky mohli být naštvaní a nadávat na (prevíta) Blizzard. Nic jiného s tím ani nešlo dělat.

Drazí (závisláci), rozumím vám. Ani nevíte jak moc. Trpím také. Jsem totiž wowkař(ka). Ale léčím se.