20.12.11

P. C. CASTOVÁ - KRISTIN CASTOVÁ: Označená

...

     V tu chvíli jsem ho uviděla. Toho mrtvého chlapa. Jasně že mi vcelku rychle došlo, že technicky vzato není "mrtvý". Byl nemrtvý. Nebyl člověk. To je vlastně fuk. Vědci tvrdí tohle, obyčejní lidé zase tamto, ale vyjde to nastejno. Bylo naprosto zřejmé, kdo je, a i kdybych z něj necítila sálat sílu a temnotu, nemohla jsem přehlédnout znamení, které měl na čele. Safírově modrý měsíční srpek, od něhož se táhlo další tetování, komplikovaný vzor plný smyček. Byl to upír, a co hůř, stopař.
     Do háje! Stopař, a stojí u mojí skříňky.
     "Zoey, ty mě ale vůbec neposloucháš!"
     Potom upír promluvil a jeho obřadná slova ke mně plynula nebezpečně a svůdně jako krev smíchaná s rozehřátou čokoládou. "Zoey Montgomeryová! Vyvolila si tě noc, ze smrti své znovu se zrodíš. Noc tě volá, buď poslušna jejího vábení. Osud tě očekává ve Škole noci!"
     Ukázal na mě dlouhým bílým prstem. Začalo mě příšerně svědit čelo a Kayla zaječela.


     Když jsem konečně začala rozeznávat i něco jiného než barevné skvrny, vzhlédla jsem a spatřila Kaylinu pobledlou tvář. Jako obvykle jsem řekla první hloupost, která mě v tu chvíli napadla: "Kay, poulíš na mě oči jako kapr."
     "On tě označil! Ach, Zoey! Máš na čele znamení!" Přitiskla si roztřesenou ruku na bílé rty a neúspěšně se pokusila potlačit vzlyk. 
     Posadila jsem se a zakašlala. Děsně mě bolela hlava, tak jsem si sáhla mezi obočí. Svědilo mě tam, jako by mě píchla vosa, a bolest mi vystřelovala kolem očí až k lícním kostem. Bylo mi na zvracení.


...


     První díl série Škola noci, která je, jak jinak, o upírech. Respektive o upířích mláďatech. Puberťáci, kteří jsou vybráni bohyní Nyx, aby se z nich stali upíři. Studují na "výběrové" škole a čekají na proměnu, kterou nemusí přežít každý. Až jedno mládě z deseti umře. Když však "vyrostou", stanou se z nich krásní a sexy upíři.
     V ukázce jste si mohli přečíst, jak se v tomto fikčním světě lidé "mění" na upíry. Stačí, aby na vás někdo ukázal prstem, pronese dvě věty a na čele se vám vytvoří znamení, které má do akné velmi daleko. Z toho plyne ponaučení: Na nikoho neukazujte prstem a nenechávejte si nic vytetovat na čelo. Nikdy nevíte, co ošklivého se z toho může stát.
     Zajímavé je, že se zde upíři neloví. Jsou lidskou společností tolerováni. Dokonce ti nejúžasnější herci v Holywoodu jsou upíři. Dokonce i Shakespeare (!!!) je upír. Bláznivý svět.
      Hlavní hrdinka Zoey Redbirdová (v ukázce je Montgomeryové, ale Zoey si po označení vybrala jiné příjmení - po babičce), je úžasná, dokonalá a naprosto božská!! Asi po pěti minutách pozná, že její nová spolubydlící Stevie Rae bude její nejlepší kamarádka (Tomu se říká výborný čuch na lidi. Ehm, upíry.). Bleskově se skamarádi s dalšími studenty - Damien ( velmi inteligentní gay, který má rád křížkovou výšivku - to mi připomíná, že křížkový steh jsem se také chtěla naučit, a cizí slova; Erin a Shaunee - dvě slečny, které se poznaly až ve Škole noci, ale tvrdí, že jsou dvojčata.
     Zoey tedy nastoupí do školy pro upíří mláďata, jako mentorku má velekněžku Neferet (která si pod svá ochranná křídla nebere žádné mládě, ale Zoey je prostě úžasná!!). Máme tu podobnost s Harry Potterem: ano, sice každý v této škole má na čele znamení, ale Zoey ho má zbarvené ne jako mládě, ale jako dospělý upír - a to prosím hned v ten stejný den, kdy byla označena, takže všichni se na ni dívají a šeptají si mezi sebou, možná si na ni i ukazují (o ukazování na někoho jsme si říkali v odstavci druhém).
     Jak už to tak bývá, tak se tu objeví protivník/protivnice. Zde je to již starší mládě Afrodita, předsedkyně Dcer temnoty, které se nelíbí, že Zoey bude pravděpodobně lepší než ona. Dokonce i její bývalý přítel Eric Night (ano, ten krásný mladík, který vypadá - jak se asi pětkrát dozvíme - jako Superman) pokukuje po Zoey.
     <spoiler> Jedna věc se vyřeší, ale autorky vše neřeknou a jedno tajemství (možná dvě, tři) zůstanou. </spoiler>

     Tato kniha se velmi snadno čte. Čte se rychle, tedy pokud si ji přečíst chcete. Nepředpokládám, že ji bude číst někdo rychle, když si ji opravdu, opravdu nebude chtít přečíst. (Známe to. To se čtou ty internety a do knížky se díváme, abychom pouze zjistili, na které stránce jsme to skončili.) Vyskytují se zde jména slavných osob, ke kterým se dozvíme komentář hlavní hrdinky. Pravděpodobně jsou autorky proti pití alkoholu, marihuaně a veřejnému vášnivému líbání (výměna tělesných tekutin je fuj!). Pravděpodobně snaha ovlivnit naši zkaženou mládež.
     V současné době je do češtiny přeloženo osm dílů. Kolik jich bude celkem bohužel nevím. Teď už ale vedle mě leží 318stránkový druhý díl: Zrazená.