29.05.12

Podtrženo v knihách

 Otevřela jsem knihu vypůjčenou z knihovny a vidím v ní čáry, které se vyskytují pod písmenky. Čáry, které v knihách nemám ráda. Netoleruji to ani u svých knih. Ani v odb(p)orné literatuře.
Pokukuji po těch odporných věcech (Aspoň že jsou vyrobeny obyčejnou tužkou. Třeba byla růžová. Třeba ani nemusela být obyčejná.) a říkám si, co by z toho vzniklo, kdyby se to dalo dohromady? No? Slátanina. (Možná bychom tomu mohli říkat dadaistická poezie. Možná jen sprostě obyčejná poezie.)
No ne?
No ano.
Opsala jsem to, co je v knize podtrženo. Interpunkce je tam, kde byla i tužka. Vynechala jsem pouze označené úryvky, které by byly moc dlouhé, a jednu podtrženou věc, protože by to byl moc velký spoiler.


Michaela: Max Unterwasser

Události v klášteře svátého Anděla


Hippolita
Nejspíš
"To nikdy nevíš.
stavila jeho pohledu plná měkká prsa,
nemám čím zaplatit,
"Jak to můžeš vědět?
šest
pět
"Máš silné auto, ti před tebou
stáhl si přes hlavu košili
sklonil se pod ledový proud
se jen mihl
dívala se, jak se obléká.
plachá, ale my ji to odnaučíme. Viď, sestřičko?
Knihu odstrčil
povedl dokonalý kříž
Besti
Michael a andělé
andělé
svržen jest na zem, i andělé jeho s ním svrženi jsou."
samy ohlídáme
"Máme svůj úkol,"
"To poznáš v příštích dnech,"
"Proč hned malovat čerty na zeď?
ctihodné samozřejmě ne
bolestný
zpěv
andělského?"
druhé křtiny
Rozesmál se.
nechce urazit nevěsty Kristovy zneužitím posvátného.
Podivnou duhu. Netvořila zahnutý oblouk, nýbrž svislý rovný sloup, zabodlý doprostřed klášterního dvora.
domeček pro panenky
Fas est et ab hoste doceri.
dvě světlá křídla
Vycenil na ni zuby a zavrčel.
"To máš za ten včerejšek,"
Podrážkou boty se jí zlehka opřel o krk.
křížkem si žena co chvíli drápala po prsou.
divadlo mu tu hrají dvě bezhlavé
ctihodné sestry
mrtvá novorozeňata
dvorem kláštera
Proč mám být jeden z mnoha?
patero bílých smaltovaných konví, šestá stála opodál.
Nádoba se skvěla takovou bělostí,
vymočil se do ní.
Zjevení svatého Jana: "I vyšlo sedm těch andělů z chrámu, 
"Vždycky se trefím, na to vem jed."
zář
klíčky by byly opět jeho.
Byl to její způsob,
splašenou čubou.
Freneticky
Ležící kostra se začala
tam, kde měly být rty a nos, se svisle táhla zubatá škvíra,
před chvílí učesal na pěšinku.
tam, kde měl být penis s varlaty, zela černá rána,
zavřel oči, aby si ve vzpomínce
jež vypadalo spíš jako opona.
klauzuře
"spása"
"oheň" 
udeřil jí hlavou o zem
Lano s ní smýklo
trestat neposlušné sestry
tebe nejkrásnější,
"Masíčko,"
Dvanáct bylo učedníků Ježíšových.
"vezmu vás
obě dvě.
dvě knihy.
velká byla Bible,
pornografický román
Šebastiána
zrzavou hlavou.
čekají ještě vigílie,
budeš kontemplovat.
Víš, že si tě oblíbila?"
snění
Uprostřed louky byl do země zapíchnut meč - nikoli
spatřil anděla
meč vytrhl
Byly to jeho hodinky.
opuštěné a bloudící
s obludami a netvory
pluviálu
"Modleme se, excelence,"
Vyjmul z ní klíčky od vozu a omyl
Do úst mu vnikly kovové kleště.
Nejdřív mu vytrhly levý horní špičák, posléze pravý.
ovocný
Železo proniklo rozkrokem,
připomínala spíše anděla, tiše plujícího nad Betlémem.
neuvěřitelně podobné jeho očím.
gobelíny a perské koberce.
před imitací tapisérie z Bayeux.
pahrbek
celistvý a uzavřený
nikde nepropadala
Sestra Michaela?
bratr Michael,
cukrkandl.
někdo důvěrně známý, někdo blízký jako sourozenec, sestra s kterou
dlouze ji políbil na ústa,
kláštera nepustí. Radši tě rozsápou."
jindy jasným, teď však dušeným
Byla to Cecílie.
něco mu roztrhlo bok.
Rána krvácela, ale nedbal na to. Hrotem odloupl z kola automobilu lesklý disk.
A bolest on snášel dobře.
V klidu vytáhl šíp,
ocelový hřeben.
napřáhl
sýček. S.
sklání ve vzenešené nehybnosti,
stopy po tomto maskování.

21.05.12

Co bych o sobě neměla raději říkat #2

Ačkoli jsem milovnicí knih (původně jsem chtěla napsat "milovník", ale chtěla jsem být genderově korektní), mám s nimi drobný problém. 
Opravdu není velký. Je malinký. Jen je poněkud početnější.

     Už od mladých let (tím tedy nechci říct, že bych byla stará, možná bych mohla napsat od dětských, ale to by zase znamenalo, že už nejsem dítě; prostě před mnoha lety, tečka) jsem ráda chodila do knihovny. Měla jsem ráda ten prostor (nemyslím prostor jako něco prostorného, ale jako prostředí), každý týden/14 dní jsem tam chodila a půjčovala si knihy. Věděla jsem, kde co najdu. Dokonce jsem paní knihovnici poradila, kde nalezne jednu knihu, kterou hledala jiná čtenářka (chlub!).
     V knihovně (ano, ano, odbočuji, ale ke své úchylce se dostanu, nebojte) už mě znaly (y tam je to proto, že jsme tam měli jen paní knihovnice). Nikdy se na mě nezlobily, když jsem donesla některé knihy později. A abych se přiznala, nevadí mi platit upomínky v knihovně. Oni z toho (snad) nakoupí nové knihy (opravdu doufám; a pokud se tak neděje, tak mi to neříkejte a nechte mi mou knihovní naivitu). Když jsem se pak odstěhovala do Brna, tak jsem si vozila knihy z naší knihovny (aspoň se také někam podívaly a neukazovaly se jen v malém městě), takže jsem ty knihy pak vracela jinak než včas poněkud častěji, než je zdrávo.
     Teď už se k tomu dostávám. I když jsem ty knihy vracela nevčas, tak jsem je měla.. Je těžké se k tomu přiznat, víte. Stydím se za to. Vracela jsem je nepřečtené (!!). Ano, ano. To si říkám bohemistka. Vím, jsem ostuda
     Ne vždy jsem je dočíst mohla. Musela jsem dělat něco jiného. Nebyl na to čas. A tak. Dobrá, vymlouvám se. Ráda jsem si půjčovala moc knih. A moc knih si chci přečíst, ale nejde mi to. Začnu je číst, ale nedokončím to. Něco se mi do toho čtení vloudí a pak nemohu pokračovat.
    Také mám ráda mít mnoho rozečtených knih. V současné době jich mám asi tak 7. Možná i více, ale nechci na to moc myslet. Je to tak potupné. Ani nevím, jestli je někdy dočtu.
     Dělám nepěknou vizitku bohemistům. Tedy je mi to tak řečeno. Jeden kamarád (pan inženýr) si myslí o bohemistech to, že nečtou, jen o čtení mluví. Ano, ráda říkám lidem o Chci-knížkách. Dokonce i o Musím-knížkách. Mluvím o tom, jak je budu číst, ale číst je nezačnu. A když už přesvědčím samu sebe o vhodnosti (rozumějte nutnosti) si nějakou tu knihu vzít do rukou, tak ji nepřečtu celou.
     Musím se ale pochlubit! I když mám mnoho knih zazáložkovaných, tak si pamatuji, co se v těch knihách odehrává. Jasně, po dočtení si pak nic nepamatuji, ale to vám říkat nebudu. Ne, ne.
    
Neprodlouženě řečeno: jsem chorobný/á rozečítač(ka) a nedočítač(ka) knih a ještě s tím ráda otravuji lidi ve svém okolí.
     

 

07.05.12

Duch počítače

V poslední době začínám věřit, že počítače mají duši. Nedokážu si jinak vysvětlit, proč někdy počítač jde/šlape/funguje/pracuje/atp. a někdy prostě ale vůbec ne, než že mě chce rozzlobit.
Jak udělat počítačového ducha šťasným?

1. Oslovování a nazývání
Oslovte ho. Používejte milá slůvka. Toto je jediný důvod, proč používat deminutiva, jinak je nikdy nepoužívejte. (Formální deminutiva používejte, jak chcete. Ale nezdeminutivávejte to, co je velké!) 
Můžete ho nazvat beruškou, broučkem nebo i miláčkem (pro sečtělé tu mám variantu: milášku).
Nedoporučuji používat hanlivá slova, i když zdeminutivovaná - že jsem slušné děvče, tak ani nebudu uvádět příklady.
Pokud je váš stroj již starého data, neříkejte mu: kalkulačko nebo psací-stroji-se-svítící-obrazovkou, on dobře ví, že je starý a trápí ho to.
Vřele doporučuji pojmenovat ho, mluvte o něm a používejte jeho jméno. Nejlépe před ním. Uvidí (nebo uslyší), že si ho vážíte.

2. Povídání
Pokud máte rozhodnuté jméno, můžete pokračovat. Povídejte si s ním. Vyprávějte mu, co jste celý den dělali, jak jste se měli. Seznamte ho se svými sny. Máte nějaká přání? Řekněte mu je. Bude rád, že si ho všímáte.
Hlavně nebuďte moc egoističtí, zahleděni do/na/v sebe. Zeptejte se ho, jaký měl on den. Nechte ho se vypovídat. Možná vám řekne, že je nějaký drátek v něm překroucen a bolí ho. Nebo se špatně prospal. Nebo jste ho zapomněli vypnout a nevyspal se vůbec.

3. Hlazení
Pokud jste si mezi sebou vytvořili slovní kontakt, můžete přejít k dalšímu bodu. Když ho zapínáte, pohlaďte ho. Nejdříve jemně, letmo, aby se nelekl, že ho třeba chcete uhodit. Přeci jen jste to nikdy nedělali, tak se nedivte, že je polekán (také bych byla zmatena, kdyby na mě nějaký člověk sahal, když by to před tím nedělal).
S časem přidávejte více tělesných kontaktů. Možná zjistíte, že váš počítač je mazel a hlazení a drbání bude vyžadovat. Neodpírejte mu je.

4. Intimita
Když už máte první tělesné kontakty za sebou, můžete přejít na další bod/stupeň/level. Začněte s ním spát. V zimě je počítač výborné zahřívadlo. Zahoďte ponožky a nechejte ho, ať vám ohřívá nohy. Máte problémy s ledvinami? Ať vám je udržuje v teple. Bude rád, že nespí sám a ještě vám bude moct svojí přítomností udržet velkou míru zdraví.

5. Krmení a zábava
Pokud je váš počítač mužského strojového rodu, je nutné ho udržovat najezeného. Vsypte nějaké drobky do klávesnice. Ale nepoužívejte drobky cizí, nýbrž jen svoje. Pochopí, že si trháte jídlo od úst, aby on neměl hlad. Bude vám vděčný.
Také můžete přidat nějaké tekutiny. Nesmíte jimi však přehánět. Koupat se určitě nechce.
Pokud jste celé dny pryč, vymyslete mu zábavu. Také byste nechtěli celý den na někoho čekat a provozovat nicnedělání.  
Můj tip: Vsypte pár korálků do klávesnice. Zabavíte ho to, bude si hrát a možná vám vyrobí nějaký korálkový šperk.

6.
Pokud ani toto nepomůže a váš stroj bude stále protivný a nebude chtít s vámi spolupracovat, můžete použít slzy. Pokud stále bude zatvrzelý, zkuste na něho hystericky křičet. Sice ho tím nedonutíte, aby vás poslouchal a začal dělat to, co má a tak, jak má, ale vám se uleví a opět budete mít lepší náladu.

Jestli jste zvládli dojít až k bodu 5 a máte výborný vztah s vaším počítačem, dávejte si pozor na jednu věc. Žárlivost. Může se stát, že máte strojů více než jeden, a tak se vám přihodí to, že budou na sebe žárlit. Musíte je všechny přesvědčit, že je máte stejně rádi a že je všechny potřebujete a nemůžete bez nich žít.

Pokud budete úspěšní, přeji vám krásné spokojené minuty s vaším hodným a spolupracujícím počítačem.

(Pokud úspěšní nejste, zkuste partnera vyměnit a začněte od začátku.) 

06.05.12

Proč nemůžu psát bakalářku?

Protože se mi chce spát.
Protože musím hrát wowko.
Protože musím číst hloupé knížky.
Protože jsem unavená.
Protože se musím dívat na hloupé filmy.
Protože je vedro.
Protože je zima.
Protože musím trucovat.
Protože je moc světla.
Protože je tma.
Protože nám nesvítí žádné svítiško v pokoji.
Protože svíšišky nedávají moc světlíšek.
Protože prší.
Protože neprší.
Protože svítí sluníčko.
Protože nesvítí sluníčko.
Protože musím opravovat recenze.
Protože musím umýt nádobí.
Protože se musím schovávat pod dekou.
Protože se musím schovávat nad dekou.
Protože mám hlavu pod polštářem.
Protože pod polštářem není moc vzduchu.
Protože musím jít nakoupit.
Protože musím jet do Brna.
Protože musím jet za rodiči.
Protože musím trápit kočku.
Protože mě trápí kočka.
Protože musím být onlajn.
Protože nejsem onlajn.
Protože jsem ještě neměla kávu.
Protože jsem vypila moc kávy.
Protože jsem vypila málo kávy.
Protože nemám náladu.
Protože se musím jít osprchovat.
Protože musím jít vařit.
Protože se musím soustředit na hudbu, kterou poslouchám.
Protože se musím dívat na The Lord of The Rings.
Protože musím číst The Lord of The Rings.
Protože musím zavolat mamince.
Protože mi volá maminka.
Protože jdu do kina.
Protože jdu do divadla.
Protože mi to nejde.
Protože se mi to nelíbí.
Protože se bojím.
Protože se bojím toho, že se mi to nebude líbit.
Protože se bojím toho, že mi to nepůjde.
Protože to není snadné.
Protože nejsem dost odhodlaná.
Protože mě to nebaví.
Protože chci dělat jiné věci.
Protože je to k ničemu.
Protože to nikoho nezajímá.
Protože to nikomu nic nedá.
Proto.

01.05.12

Kniha, která mě ovlivnila #1: Pán prstenů

     Vzhledem k tomu, že čtu knihy už od doby, kdy jsem se naučila číst, je jasné, že v hromadě přečtených knih budou takové, které jsou pro mě vzácné. Vzácné tím, že mě svým způsobem nějak ovlivnily. The Lord of The Rings je jednou z nich.

     Pána prstenů jsem četla několik měsíců. (Pohybuji se v době před uvedením prvního filmu do kin.)  Čtení mi dalo hodně zabrat. Společenstvo prstenu jsem začala číst někdy v říjnu. V první den jsem se dostala asi na stranu 63 a pak jsem ji až do prosince neotevřela. Vzhledem k tomu, že to byla kniha mé spolužačky a že ji už pochopitelně chtěla vrátit, musela jsem se přemoci a dočíst to. Dočetla jsem to během následujících 14 dnů. Dvě věže mi byly půjčeny hned a za dalších 14 dnů jsem si mohla jít pro Návrat krále. Měla jsem horečku, když jsem si pro něho šla a po zbytek dne jsem spala, protože ta cesta byla velmi namáhavá. Druhý den jsem Návrat krále začala číst a úspěšně jsem ho i dočetla.

     Musím se však přiznat, že jsem to zvládla přečíst jen jednou. Několikrát jsem začala číst Společenstvo prstenu, ale nikdy jsem se nedostala přes stranu 100. Vedle postele mi leží i teď a zatím jsem na straně 90. Upřímně doufám, že to zvládnu.
     Jeden známý mi řekl, že když jsem to nebyla schopna přečíst po tolika letech vícekrát, že už to nikdy nepřečtu. Každopádně jsou lidé, kteří to zvládají číst pravidelně, tak snad nebude problém a přijde na to vhodná doba.

     Čím mě tato kniha ovlivnila? Byla to má první klasická fantasy kniha. A možná i úplně první fantasy kniha. Moc se mi líbila a tak bylo jasné, že tento žánr bude patřit mezi mé oblíbené. Následně jsem začala číst Ságu o Zaklínači a knihy Terryho Pratchetta.
     Je pravda, že jsem pak přešla na knihy z období realismu, především světového. Než jsem šla na vysokou školu, četla jsem různé životopisy panovníků. Ale všechna tato období byla propojena především knihami ze Zeměplochy. (Možná to vypadá tak, že jsem spíše ovlivněna Pratchettem, ale prvotní impuls, abych ho začala číst, dal pan Tolkien.)
     V současné době se zase k fantasy vracím. Ano, těm upírským sra..ndovním knihám se moc fantasy říkat nedá, ale teďka nemám sílu číst něco moc náročného. (Bakalářka je mrcha.)

     Měla jsem moc ráda tento příběh a tak bylo jasné, že se podívám i na filmy. Nejvíce jsem byla nadšena ze soundtracku. The Two Towers OST jsem si dokonce pořídila na originálním CD. (Někdy bych si chtěla pořídit i ty zbylé.) Vzpomínám si, že jsem nejdříve slyšela hudbu, než viděla film Společenstvo prstenu. Přesně jsem odhadla, kdy Gandalf spadl do propasti. Tím nechci říct, že mám dobrý odhad, ale to, že soundtrack je tak dobře propracovaný, že v něm poznáme, co se odehrává v příběhu.
     Závěrečná píseň Into The West má pro mě význam konce. Konec příběhu. Po dočtení Zaklínače jsem si ji musela poslechnout, aby se Geraltův příběh mohl uzavřít. Sice tuto píseň v současné době aktivně nevyhledávám, každopádně při jejím poslechu (i náhodném) ve mně probouzí vzpomínky na dobu, kdy jsem četla tyto knihy.
     Snad ani nemusím říkat, že jsem poté začala poslouchat i jiné soundtracky a tento "styl" hudby patří mezi mnou často poslouchané.
   
     Když jsem Společenstvo prstenu před třemi týdny po letech zase otevřela, byla jsem nadšena jazykem. Jazyk této knihy není jednoduchý. Někteří kvůli němu nejsou schopni tuto knihu dočíst. Mě spíše rozčilovaly popisy přírody v okamžicích, kdy se děje něco důležitého a napínavého. Každopádně si myslím, že se to dá vydržet. Teď si mohu užívat aspoň krásných popisů, které jsou vykonstruované úžasným jazykem. (Ono je úžasné, když i hlavní postavy v příme řečí používají bychom.)
     Dalším, někým opomíjeným, faktem je, že v současné době nikdo nevymýšlí svůj fikční svět, který by se neodehrával v našem světě, v našich reáliích.. Nikdo si nevytváří svět, ke kterému by měl vymyšlené kompletní dějiny. Vymyšlené jazyky. Kdo v dnešní době má takto propracované příběhy? Dnes stačí napsat, jak se upír zamiluje do náctileté slečny, a máte vydělané peníze. Ale to je téma na hodně dlouho.

     Na závěr bych chtěla říct, že doufám, že mi bude povoleno použít do své bakalářské práce, jako úvodní citát, úžasnou myšlenku pana Tolkiena, kterou najdeme v předmluvě k Pánovi prstenů.