Hlavní hrdinka Ever přežije autonehodu, při které umřeli její rodiče, sestra Riley a pes Sasanka. Jak to tak bývá, tak hlavní hrdinka je krásná a úžasná, ale po této nehodě se změní. Krásná je pořád (jen má na čele jizvu, ale nebudeme ji oslovovat "Harry"), jen nabyla nových schopností: je jasnovidka. Slyší myšlenky lidí, vidí, co se jim stalo/stane, když se jich dotkne. Vidí i mrtvé lidi (asi má šestý smysl), u kterých ale nevidí auru jako u lidí živých. Svoji "moc" neumí ovládat, tak nosí mikiny s kapucí a v uších má permanentně sluchátka, aby ztlumila nevlastní myšlenky. Přežívá jen díky tomu, že ji chodí navštěvovat její mrtvá sestra.
Jak to bývá, hrdinka musí mít nějaké kamarády. A také že ano. Gothka Haven a gay Miles. Haven nevlastní originálnost a osobitost a když se začne kamarádit se zrzkou Drinou, snaží se jí podobat. Miles (asi nejuvěřitelnější postava z knihy) si stále s někým smskuje (nechtěla bych platit jeho účty) a hraje divadlo.
Na scénu se dostává nový spolužák Damen. Ano, je krásný. Nádherný. Božský. A ne zcela obyčejný smrtelník. (Jak jinak, to nemohlo nikoho překvapit.) Ever u něho nevidí auru a nemůže číst jeho myšlenky. Zjistí, že moc nejí, že umí snad všechno a že i když velmi podporuje záškoláctví, tak ví všechno. Kdopak je tedy ten záhadný mladý muž?
Při čtení této knihy se mi asociovaly knihy jiné.
Série Pravá krev: Když se Damen dotkne Ever, tak přestává slyšet cizí myšlenky. Jako by se její moc tlumila. Sookie, když byla s Billem nebo s jiným upírem, také neslyší jeho myšlenky a užívá si to.
Twilight: Vztah mezi Damenem a Ever má obdobný průběh, jako měla Bella a Edward - Chci ho. Nechci ho. Chci ho. Nechci ho.
Hush Hush: Nemůžu si pomoct, ale jak jsem to začala číst, hnes jsem si vzpomněla na Zavrženého.
Upíří deníky: Damon versus Damen.
Vůbec jsem nechápala jednání hlavní hrdinky. Mám pocit, že autorka musela něco užívat, když to psala. Nebo jen chtěla ukázat, jak jsou mladé dívky komplikované osobnosti?
Jedna z nepochopitelných věcí pro mě byla to, že jí jiná jasnovidka Ava nabídla pomoc s ovládáním své síly. Jen jí oznámila, že ona o tom nic neví a že pomoc nechce. Potom začla pít alkohol, kterým svou moc oslabovala. (Takže byla blbá a permanentně opilá)
Ever je vykreslena jako postava, kterou nikdo nechápe, nikdo ji nerozumí a nikdo jí ani rozumět nemůže. Viní se za smrt svých blízkých a trpí sebemrskačstvím. Působila na mě jako nevděčný chudáček (v tom negativním slova smyslu). Její jednání a rozhodnutí nebyla vždy v dobrém vztahu s logikou. Dala by se říct, že logiku přímo popírala.
Kniha se četla rychle, to ano. Možná je to tím, že jsem ji chtěla mít co nejdřív z krku. Autorka se snažila v přímé řeči používat jazyk mladých lidí. Já, jako grammar nazi, jsem tím spíše trpěla, ale to jen a jen můj problém.
Po celou četbu jsem si říkala: Proč jsem si na čtení vybrala zrovna tohle?
0 komentářů:
Okomentovat