28.08.12

Jak bych si ráda koupila knížku

     Někdy na začátku srpna byla v České republice vydána kniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Kniha mě zaujala svým námětem a trailer mě přesvědčil o tom, že si ji opravdu chci přečíst. A to nemluvím o zajímavých fotografiích, které jsou uvnitř knihy. Příběh je vlastně o nich.
     Jednoho dne mě sestra přesvědčila, abych s ní šla ven. Podívat se do města, zajít na zmrzlinu, prohlédnout si knihkupectví. Kdo by odolal? (Už se vyrábí zmrzlina ve tvaru knihy?) 
     V knihkupectví jsem se na tuto Knihu chtěla podívat. Hlavně na fotografie, ty mě v tu chvíli zajímaly nejvíce, Zeptala jsem se paní prodávám-v-knihkupectví-knihy-a-jsem-schopná-se-mile-usmívat-i-když-mě-obtěžujete, kde ji najdu, že bych se na ni ráda podívala. Bohužel jsem měla smůlu. Jediný výtisk, který jí zbyl z celkového počtu 4, je ve výloze, která se nachází relativně neblízko prodejny. Paní prodávám-v-knihkupectví-knihy-a-jsem-schopná-se-mile-usmívat-i-když-mě-obtěžujete se nabídla, že mi knihu objedná, ať se mohu na ni podívat. Byla jsem hloupá a říkala jsem, že to kvůli mně nemusí. Ale objednala ji a řekla, že v pátek (byla jsem tam v úterý) by ji měli dovézt.
     V pátek jsem natěšeně šla opět mezi lidi. Vidina knihy, na kterou se opravdu těším, mě nutila se i blbě usmívat. Paní prodávám-v-knihkupectví-knihy-a-jsem-schopná-se-mile-usmívat-i-když-mě-obtěžujete mi náladu však zkazila. Kniha nepřišla. Ale ubezpečila mě, že ještě ten den by jí mělo přijít další zboží. Nebo v pondělí. Slušně jsem poděkovala a šla jsem se podívat do výlohy na svoji vysněnou knihu.
     V pondělí (včera 27.8.) jsem tam nechtěla jít. Co kdyby zboží mělo přijít až večer. Nechala jsem to tedy na úterý. Dnes. Rozbila jsem prasátko, nahodila jsem příjemný úsměv a šla jsem už potřetí přes celé, i když malé, město konečně pro knížku.
     Co vám budu povídat. Paní prodávám-v-knihkupectví-knihy-a-jsem-schopná-se-mile-usmívat-i-když-mě-obtěžujete si vzala na mě telefonní číslo a pošle mi smsku, jen co kniha přijde. Omlouvala se mi a vysvětlovala mi, že knihu objednala, ale už nebyla na skladě. Takže ji narychlo objednávala ještě v sobotu a zboží ještě neposlali.
     Má to jednu výhodu. Mám pravidelný přísun pohybu.

10.08.12

JIŘÍ KULHÁNEK. Noční klub 1

  Noční klub je mým prvním seznámením s českým autorem Jiřím Kulhánkem. Od známých jsem slyšela jen chválu, tak jsem si řekla, že to také tedy zkusím.
  Hlavním hrdinou je Tobiáš, který je členem Nočního klubu. Je to jisté sdružení, které bere spravedlnost do svých vlastních prstíků. Jeho členové jsou zabijáci a trestají zloduchy. Jejich sídlo se nachází v pražském podzemí a je velmi dobře tajen.
  Tobiáš však udělá chybu, ale to nevěděl, že to byla chyba, a vzal do klubu Japonku Hanako. Následně byl takřka celý klub vyvražděn. Po tomto útoku se Tobiáš za pár dní probudi v rakvi, kterou vyhrabou ze země právě ti vrahové. Následně je odvezen na loď pirátky, paní Dao, kde se dozví, že se stal upírem. Přeměnila ho právě Hanako. Na této lodi si začíná zvykat na své schopnosti a učí se je ovládat. Touží ale po svobodě, protože se mu nelíbí dělat nějaké tlusté ženské otroka. Třetím pokusem o útěk začíná to pravé dobrodružství.
     Kniha je plná akce a humoru. Při čtení jsem se nenudila. Musím však říct, že se mi nejvíce zamlouval začátek, kde byly popisovány akce Nočního klubu. Kdyby se kniha zabývala pouze příběhem klubu, asi by mi to nevadilo. Kulhánkův humor se mi líbil a bavila jsem se.
    Postava Tobiáše se mi zamlouvala, byl cynický a sarkastický. To je ráda! Upíři v této knize nejsou žádná zakomlexovaná chuďátka, ale pořádní to..upíři!
     Ačkoli se mi kniha relativně hodně líbila, přesto mi něco chybělo. Bohužel nedokážu říct co. Možná mě nezaujal tolik ten děj. Každopádně vřele doporučuji těm, co od Jiřího Kulhánka ještě nic nečetli.

***

 Obrázek použit z http://www.cbdb.cz

07.08.12

CRAIG SHAW GARDNER. S alergií na magii

O tomto autorovi a mágovi Ebenezumovi jsem se poprvé setkala v knize Mamutí kniha humoristické fantasy, což je soubor povídek z tohoto žánru. Další autor, kterého znám z této publikace je John Morressy, ale k jeho knihám jsem se ještě nedostala.
     S alergií na magii je první částí trilogie o mágu Ebenezumovi a jeho učni Wuntworovi, který jejich příběh vypráví.
     Ebenezum je nejmocnější čaroděj. Bohužel se mu stane nehoda při magickém souboji s démonem Guxxem. (Démon Guxx získává sílu z rýmů, které říká.) Ebenezum Guxxe zaklel tak moc, až z toho sám velký čaroděj dostal alergii na magii. Když se v okolí nějaká magie vyskytuje, začne kýchat. A to tak, že opravdu moc. Proto se Ebenezum s Wuntworem vydají do města Vušty, město tisíce zakázaných neřestí, aby tam nalezli dalšího mocného čaroděje, který by Ebenezumovi pomohl zbavit se alergie. (Chudák Ebenezum, by skoro mohl být v invalidním důchodu.) Asi nemusím zdůrazňovat, že během své cesty musí řešit různé magické nástrahy světa. Potkají se třeba s drakem, který chce být členem divadelního souboru. Zvláštní může být i slepice, která vylučuje zlato.
     Ebenezum je velký čaroděj a jeho opakem je právě učeň Wuntwor, který zkazí každé kouzlo. Dokáže pouze vyvolat déšť mrtvých ryb. Ne vždy se toto kouzlo hodí, ale svým způsobem to dokáže zachránit situaci.
     Někteří tuto knihu srovnávají se Zeměplochou Terryho Pratchetta. To je jako kdyby každá humoristická fantasy vycházela ze Zeměplochy. Humor Terryho Pratchetta není vždy prvoplánový, abyste pochopili nějaký vtip, musíte znát spoustu informací a chápat aluze, kterých je v jeho knihách velké množství. Tady je to naopak. Vtipná složka knihy je složena z komických situací, někdy až absurdních.
     Pokud máte rádi humoristické knihy a fantasy, tak doporučuji. Možná se vám to nebude líbit tolik jako knihy Terryho Pratchetta, ale myslím, že je dobré znát i jiné autory stejného/podobného žánru. Je to příjemné oddychové čtení na nedělní odpoledne. Nebo na jakékoli jiné líné odpoledne. Ráno. Večer.

****

03.08.12

JOHN FLANAGAN. Rozvaliny Gorlanu

  Rozvaliny Gorlanu jsou prvním dílem fantasy série Hraničářův učeň, která má už na svém kontě 11 dílů. Ani přesně nevím, kde a kdy jsem se o této knize dozvěděla.
  Hlavním hrdinou je Will, patnáctiletý sirotek, který by se chtěl stát bojovníkem. Problém je, že je malý a svojí postavou se na bojovníka nehodí. Jeho hbitost a mrštnost mu však zajistí učednictví u tajemného hraničáře Halta. Podstatnou část knihy se Will učí hraničářskému umění.
  Tento příběh psaný v er-formě se však nezabývá jen Willem, ale i Horácem, který se učí zase bojovnickému umění. S Willem měli nějaké drobné konflikty, ale ty se smažou v okamžiku, kdy Will zachrání Horáce před velkým kancem. O Horácovi se dočteme, že to v akademii nemá jednoduché, protože je šikanován chlapci z druhého ročníku. Nejen, že jeho výcvik je náročný, ale i tito chlapci mu nakládají velmi složité a fyzicky náročné úkoly. Horác si však myslí, že je šikana v pořádku, že se to tak děje, takže žádnému dospělému nic neřekne. Jeho spolubojovníci se mu však vyhýbají, protože mají strach, aby se terčem šikany nestali i oni. Ačkoli je Horác nejdananější bojovník-učeň, chtějí ho vyloučit, protože si jeho učitelé myslí, že je nepřizpůsobivý.
     Hlavní dějová zápletka začíná, když Halt vezme Willa na hraničářský sněm.

      Nejoblíbenější postavou je pro mě tajemný hraničář Halt. (Ach!) Je to prostě chlap. Není to nějaký ufňukaný upír, který by nějaké slečně pořád opakoval, že ji miluje, ale nemůže s ní být. Halt je prostě Hrdina. (Ach!) Je statečný, umí se bránit. Nosí vousy. (Ach!) Prostě hrdina jak má být.
    O Willovi nic moc říct nemůžu, je mu pouze patnáct let a jemu jsem pozornost moc nevěnovala. Ale vzhledem k tomu, že to má tolik částí, tak určitě dospěje.

    Rozvaliny Gorlanu je kniha, která se mi opravdu hodně líbila. Myslela jsem si, že to bude takový průměr, ale byla jsem příjemně překvapena. John Flanagan tuto sérii psal pro svého syna, takže pravděpodobně synovy konstruktivná připomínky tuto knihu doladily k příjemné čtitelnosti.
    Kniha je napínavá a místy velmi vtipná. Není to velká bichle, která by byla psána složitě, takže ji budete mít přečtenou v krátkém časovém úseku.

****

Obrázek použit z http://www.cbdb.cz
  

01.08.12

MEG CABOT. Místo pro princeznu

  Po dopsání bakalářské práce jsem se rozhodla, že můj intelekt je tak moc unavený, že si přečtu druhý díl Princezniných deníků. Bohužel musím říct, že druhé pokračování bylo ještě méně vtipné než předchozí část.
  Děj plynule navazuje na první díl, takže se můžeme hned ponořit do příběhu a pokračovat v něm. Hlavní zápletkou je těhotenství Miiny matky, která je ve vztahu s panem G., jenž je Miinin učitel matematiky. Aby se sestřička/bratříček, prostě to malé cosi v bříšku, nenarodilo jako nemanželské, tak se do toho vloží Její Výsost Stará Ochechule Babička, která začne plánovat pro šťastné dítě-očekávající svatbu. Královskou svatbu. Okázalou královskou svatbu.
  K tomu všemu si Mia uvědomila, že je zamilovaná do Michaela, bratra Lilly. A když ji začnou chodit zprávy od Přítele, doufá, že je to právě Michael.
     Ani v tomto díle jsem nechápala Miu a Lilly. Tedy asi nejvíce Lilly. Může to být tím, že je to velká intelektuálka a takovým lidem je těžké rozumět. Má oblíbená postava je bodyguard Lars. Je to tím, že se tam moc neprojevuje. Jen tam je.
    Když se pustíte do čtení, za pár hodin to už dočtené odhazujete pryč od sebe. Doporučuji těm, co se knihou nechtějí zabývat delší dobu (nejen, že to je přečtené rychle, ale také nad ní nebudete dlouho, někdo vůbec, přemýšlet).

*

Obrázek použit z http://www.cbdb.cz