07.10.12

Nedělní čtení

      Nejsem typ člověka, který dokáže napsat recenzi na všechny knihy, které přečte. Ale že jsem člověk sdílný a chci se podělit o to, co čtu, tak je tu Nedělní čtení. Každou neděli (teda, snad každou) bych vás seznámila s tím, co právě v tu neděli čtu. A pokusím se k té knize nějak vyjádřit. Kvalitu názoru nezaručuji. 

Paul Hoffman. Levá ruka boží



      Musím se přiznat, Levá ruka boží mi ze začátku dělala problémy. Ptala jsem se: Co to je? Co se to děje? Kdo to je? Sakra, o co tady jde? Ačkoli jsem už na straně 190, stále mi není jasné, o čem ta kniha má být. Každopádně zajímavé to je, o tom žádná. Napínavé taky. A chci vědět, k čemu všemu to vede a jak to skončí.
     Hrdinové jsou zde drsní, i když jsou velmi mladí, a některé scény jsou nechutné jako špenát pro malé děti. Ale já jsem už velká, takže mi špenát a drsné scény nevadí. Aspoň ta kniha není suchá.
     Vzhledem k tomu, že se tento příběh týká víry, tak mě scény fanatické víry rozčilují. Ale na druhou stranu se mi líbí, jak autor některé "církevní" úkony a pravidla shazuje.
     Knihu zatím doporučuji, uvidím, jak to bude pokračovat, přeci jen ještě nejsem ani v polovině. Styl psaní se mi líbí a nejvíce se mi líbí přirovnání, která někdy autor používá.
Představte si, jak nezvyklé by musely být barvy a krásy světa pro slepce, který náhle prohlédl, nebo tóny stovky fléten pro někoho, kdo byl od narození hluchý. (str. 29)

 (Situace se má tak: Hrdinové uvidí hromadu jídla, které v životě neviděli, necítili a ani je nenapadlo, že by takové jídlo vůbec mohlo existovat.)
      Pokud váháte se čtením této knihy, tak neváhejte a dejte jí šanci. U mě to zatím vypadá na tři hvězdičky (což je u mě takový průměr).

01.10.12

Pohádka

    Byl krásný den. Slunce hladilo všechno svými zářivými paprsky. Mraků na nebi nebylo. Vůně květin se linula lesem, loukami, ale i městem. Všichni obyvatelé země ji mohli cítit.  Ptáčci svým zpěvem oslavovali tu nádheru, která byla všude kolem. Zvířátka se k soě chovala pěkně, lidé se k sobě chovali pěkně, lidé ke zvířátkům se chovali pěkně a zvířátka k lidem se chovala pěkně. Naprostý ráj.
    Kdesi v lese se toho krásného dne probudil náš hrdina. Mladý muž elfské krve. Probudil se s optimistickým nadšením a velkým odhodláním. Hbitě vyskočil z lože, ustlal si postel, ranně hygienicky se očistil, elegantně se obléknul. S oblékáním měl ale vždy problém. Nikdy nevěděl, jaké  boty si ze své luxusní sbírky má vzít. Jeho boty byly tak dokonalé, že se hodily ke všem jeho oděvům. Po dlouhém přemýšlení se rozhodl pro ty nejpohodlnější. Věděl, že ho čeká dlouhá cesta, při které si zaslouží to největší pohodlí. Do svého cestovního vaku naskládal své zásoby zdravé výživy a mohl s čistým svědomím opustit domov a vydat se splnit svůj důležitý úkol, kterým ho pověřilo samo elfské vedení.
    Kráčel po lesní pěšině a zpíval si. Oh, jaký to byl přenádherný hlas. Zvířátka v okolí se zastavovala a pozorně poslouchala. Ptáčci by se od něho mohli učit a také, že učili. Zkoušeli zpívat elfovu líbeznou melodii, ale nebylo to tak krásné, jako když zpíval on. Byl v dobré náladě a nedělal si chmury ze svého důležitého úkolu. Skromně věděl, že to zvládne a že se nemůže nic stát.
    S úsměvem na rtech vešel do města. Hemžilo se to zde lidmi, elfy, gnomy a draeneici. Kráčel po městě, díval se na domy. Bylo to velmi krásné město. Blížil se k městské radnici, kde měl dohodnutou schůzku s místním starostou, když …
    „Ale ne,“ posteskl si elf a koukal na svoji botu, „ty byly mé oblíbené. To tu nemůže nikdo uklízet ulice od toho svinstva?“ rozčiloval se.
    „Takhle přeci nemůžu jít ke starostovi, co by si o mně pomyslel?“ smutně se díval na své botky a začal si je sundávat. S rozhodným pohledem je hodil daleko od sebe a šel do nejbližšího obchodu s obuví.
    Jeho boty ležely kousek od odpadkového koše. Byl to velmi smutný a zároveň nechutný pohled. Kdybychom se pořádně zadívali na podrážku jedné boty, všimli bychom si, že je na ní rozplácnutý trpaslík. Bylo to nechutné. Ani tyto krásné boty nepomohou trpaslíkovi, aby vypadal pěkně. Ale počkat..Začíná se hýbat. Jemně, nepatrně. Soustřeďte se na tu podrážku. Ano. Trpaslík, rozpláclý na botě, se začíná usmívat.
    A tak, milé děti, si trpaslíci pořizují boty.