25.01.13

NANCY GIDEON. Čistá krev

     Čistá krev je prvním dílem série Moonlight (v češtině Měsíční svit). Tento rok by měl v Americe vyjít díl osmý, v České republice již brzy díl druhý. Od knihy jsem nic nečekala, pouze jsem z obálky odhadovala, že by to mohlo být velice romantické. Když se podíváte na různé romantické (nepleťte si to s romantismem) knihy, na obálkách zpravidla bývají polonazí muži. V tomto ohledu se můj odhad stal pravdivým.

    Hlavní hrdinkou příběhu, který se odehrává v New Orleans, je detektiv Charlotte Caissieová. Přátelé a kolegové jí říkají Cé Cé. Ano, jako té mouše. Jejím životním cílem je dostat za mříže bosse místního podsvětí Jimmyho Legera, jenž má na svědomí smrt jejího otce, který býval velmi svědomitým policistou. O Charlotte se dále dozvíte, krom toho že vyrůstala bez matky, že v minulosti zažila nepěkné věci. O těch si musíte přečíst v knize.

    Druhým hlavním hrdinou je Max Savoie, osobní strážce Jimmyho Legera. Autorka se Maxovi věnovala podstatně více. Jimmy Legere není pro Maxe jen zaměstnavatelem, ale i otcem, který ho vychoval a dal mu nějakou budoucnost. Již na začátku se dozvíte, že Max není až tak úplně člověkem.

    Hned v prvním odstavci jsem se zmiňovala o romantice, předpokládám, že jste uhodli, jaké dvojice se bude týkat. Samozřejmě nečekaně mezi hodnou holkou a bad boyem. A právě v tomto ohledu je nejvíce rozpracována psychologie Maxe, který se musí rozhodnout mezi dvěma lidmi. Max je do Cé Cé zamilovaný a touží po ní, Cé Cé je zamilovaná do Maxe a touží po něm. Jimmy Legere má rád Maxe jako svého syna a nechce, aby se zapletl s policistkou. Zatím vypadá Jimmy jako nejrozumnější postava, že? Max má rád Jimmyho a nechce ho zradit. Cé Cé má problémy v práci, protože se zapletla se záporákem. Proto se není čemu divit, že jejich vztah nevztah vypadá následovně: Chci tě. Nechci tě. Chci tě. Jdi pryč. Miluju tě. Vypadni! A tak pořád dokola.

    Max je tedy mezi Cé Cé a Jimmym. Každý s ním má své plány a hádají se mezi sebou. Musím poznamenat, že se mi opravdu nelíbilo, jak autorka z Maxe udělala úplného domácího mazlíčka. Když vezmete v úvahu, že není člověk, tak je to až vtipné. Chvilkami mi připadalo, jako by si ti dva mysleli, že Max nemá svoji hlavu a že je nesvéprávný. Chlap jako hora, sakra nebezpečný, a oni si myslí, že si snad ani není schopen zavázat tkaničku! Chudák Max.

    Vyprávění je v er-formě a z pohledu více postav. Což je moc fajn, protože víte, co si ty postavy myslí a jaké mají záměry. Každopádně nevýhodou je, že tu nefňuká jen hlavní hrdinka, ale i hlavní hrdina. Dočkáte se i pohledu Jimmyho, takže vám je vše jasné. Tedy skoro vše. Ten zbytek, co nevíte, vás udržuje v napětí. 
   
   Když se vrátíme k romantické lince příběhu, potěším ty, kteří mají rádi erotické knihy. Sex zde je. Když vezmeme v potaz, že postavy jsou dospělé, tak se není čemu divit. Chvilkami je ten sex popsán věruhodně. Chvilkami je to pohádka. Celé je to pohádka, no ne?
  
    Děj knihy je na jednu stranu jednoduchý, na stranu druhou je komplikovaný až až. Je zde spousta detailů, které dotváří fikční svět. I když dávám knize dvě a půl hvězdičky, tak se těším na druhý díl, protože konec dává tušit, že se máme na co těšit. Když se podíváte na hodnocení jednotlivých dílů, uvidíte, že právě Čistá krev má hodnocení nejnižší. Myslím, že autorka si v prvním díle jen připravovala půdu pro díly další. Doufám, že mě nezklame.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

20.01.13

CRESSIDA COWELL. Jak vycvičit draka

     Jak vycvičit draka je první knihou již desetidílné série. V České republice byly bohužel vydány pouze dva díly. (Ten druhý už ani neseženete u nakladatele, což je škoda.) Předpokládám, že většina z vás viděla stejnojmenný film. Pravděpodobně jsem úplně aut, ale já jsem ještě neměla možnost se na film podívat. Když už jsem si řekla, že se na něj podívám, tak už jsem čekala na knížku. Jistě mi dáte za pravdu, že je lepší si nejprve přečíst literární předlohu, pak až se podívat na filmovou verzi.

     Hlavním hrdinou je strašlivý a obávaný vikinský bojovník. A nebo také ne. Škyťák Strašný Treska III. (zvaný NULA) je syn náčelníka kmene Chlupatých Chuligánů. Obyčejný vikinský chlapec, který je spíše všem pro smích. Osobně si myslím, že na potomky velkých kmenových náčelníků se kladou velké nároky. To musíte být stateční, největší, nejobávanější. Možná je potřeba mít několik vyražených zubů, aby bylo jasné, že jste opravdoví bojovníci. Škyťák sice není vysněným náčelníkovým potomkem, ale není strašpytel. A umí myslet. Už mu také začínáte závidět? O jeho schopnosti mluvit s draky raději pomlčím, jelikož je to v jejich kmeni zakázané a přeci nechceme, aby se to náčelník dozvěděl. 
     Aby se vikinští chlapci mohli stát právoplatnými členy kmene, musí podstoupit zkoušku. Pokud ji nezvládnou, budou vyhoštěni. Až budu mít děti, tak jim řeknu, že pokud neuklidí, tak je vyhostím z domova. Tak! Zkouška se skládá z chycení draka a následného vytrénování. Draka a jeho poslušnost pak musí ukázat na Thorových slavnostech.

    Na první napínavou část nemusíte čekat dlouho, akce je hned na začátku. Přeci jen chytit spící dráče není jen tak. Všechno by bylo v pořádku, kdyby Škyťákův kamarád Rybinoha, oběť alergie a svědivého ekzému, nekýchnul a následně pod vlivem uslzených očí nevzal ze spod velké kupy jednoho draka, dračí kupa by se nesesypala a žádný drak by se neprobudil. Nevím, jaké zkušenosti máte s alergií, ale ona se vždycky projeví v okamžiku, kdy se to vůbec nehodí. Rybinoha při útěku nestačil vzít svého draka, Škyťák mu dal svého a v tunelu sáhl po jiném. Všechno ve velké rychlosti, takže neměl čas se na svého dráčka podívat. 
    Po návratu do tábora se na svého dráčka podívá a zjistí, že je to nejmenší dráček, jakého viděl. A že nemá žádné zuby. Snoplivec, namyšlený mladý viking, jenž doufá, že on se stane náčelníkem kmene, Škyťákova dráčka nazve Bezzubkou. A Bezzubkovi to zůstane. Kvůli němu se Škyťákovi posmívají. Má šanci jim ukázat, že dokáže vycvičit draka? Že jeho Bezzubka bude lovit nejvíce ryb ze všech draků? Nebo to bude totální fiasko a bude nucen opustit kmen Chlupatých Chuligánů?

    Abych pravdu řekla, dlouho jsem už nečetla knihu s obrázky. V Jak vycvičit draka je jich dost. Obrázky! Obrázky! Obrázky!! A jsou po celé knížce. Sice vypadají, jako kdyby byly nakreslené tužkou, ale to vůbec nevadí. Obrázky! Obrázky! Obrázky!! Je to kniha, kterou byste přečetli za chvilku. Pokud se vám budou líbit obrázky, tak je budete studovat a čtení nebude tak rychlé. Obrázky! Obrázky! Obrázky!!
    Děj je místy zpomalován i vloženýmí stránkami z knihy Vikinští draci a jejich vejce, díky kterým se dozvíte něco o druzích a chování draků. Součástí knihy je i další kniha - Jak vycvičit draka, kterou napsal Profesor Halama Bc. Mgr. dr. h. c., abs. atd., což je základní příručka pro výcvik draka. Umělecká hodnoto tohoto svazku je velmi, velmi vysoká. 
   Font písma také není jednotvárný. Když postavy křičí nebo je potřeba něco zdůraznit,  jsou zde užívána VELKÁ PÍSMENA. Pro menší zvýraznění je použita kurzíva. Text, který je přeložen z dragonštiny, je napsán tučně. Můžeme být rádi, že je dragonský text přeložen, protože bychom mu nerozuměli. Chvalte překladatele!
    
    Příběh není moc propracovaný, ale to vůbec nevadí. Jeho nepropracovanost dost vynahrazuje vtip a humor. Hned na začátku si můžete všimnout krásných jmen, jako jsou Škyťák, Snoplivec, Psídech, Tlamoun Sopťák a další. Velmi humorné jsou i vnitřní monology postav. Samozřejmě zde naleznete i  mou oblíbenou ironii. Intelektuálové si také přijdou na své, protože abyste pochopili nějaké vtipy a narážky, musíte něco vědět.

    Ačkoli je kniha pro děti od devíti let, předpokládám, že se u ní pobaví i rodiče. Pokud jste rodič a knihu jste četli a líbila se vám, tak se nestyďte. Já se také nestydím. Myslím teda to, že se mi líbila, jinak se stydím dost. Je to velmi zábavné čtení, které obsahuje i inteligentní humor. Může si to přečíst celá rodina. Jsou zde obrázky, takže pokud vy, rodičové, usnete během předčítání, můžete se vymluvit na to, že jste se zakoukali do obrázku. Obrázky! Obrázky! Obrázky!!  Za tohle vše dávám knize pět hvězdiček.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

11.01.13

RICHELLE MEAD. Mrazivý polibek

     Mrazivý polibek je pokračováním úspěšné young adult série Vampýrská akademie. Upíři/vampýři jsou v tomto fikčním světě dvojího typu - morojové a strigojové. Hodní a zlí. Živí a mrtví. Protože morojové nechtějí s nikým bojovat, musí je chránit jejich strážci - dhampýři, kteří se této profesi učí na Akademii svatého Vladimíra a žijí tu pohromadě s morojskými dětmi. Dhampýr je něco mezi upírem a člověkem. Takový lepší člověk bez potřeby někomu pít krev. Pokud tomu však je, může za to charakter.
    Hlavní hrdinkou je Rose. Drsná holka, která nejde pro sarkastickou a vtipnou poznámku daleko. A když je opravdu hodně naštvaná, tak ani pro ránu. Myslím, že by měla chodit na kurs ovládání vzteku. A abych nezapomněla, je strašně hezká, takže by ji nejraději každý mužský v okolí... kamarádil by se s ní. 
    Lissa Dragomirová, poslední morojka svého královského rodu, má problémy se svou magickou specializací - éterem. On to až takový problém není, když užívá léky, které utlumují její magické schopnosti. Problém je, že skoro nikdo neví, co všechno dokáže pomocí éteru. A o Lissu, jež má přítele Christiana, se podezřele moc zajímá její bratranec Adrian Ivaškov. Mladý a až nechutně bohatý moroj, věčně v lihu a cigaretovém kouři.
    
    V tomto díle se setkáváme s Rosinou matkou Janine. Zjistíme, po kom je Rose tak úžasná! Rose a Janine spolu moc dobře nevycházejí. Není se moc čemu divit, když jsou takové, jaké jsou. Dále se Rose musí vypořádat s city, které cítí ke svému učiteli - Dimitrijovi Belikovovi. Zvláště po tom, co se dozví, že by měl dělat strážce mladé morojce, která by s ním chtěla mít i děti. A aby toho z romantiky nebylo málo, je zde i Mason, který je do Rose zamilovaný. A jí se jen líbí, že má o ni někdo zájem.  To tak ve zkratce, jak se nám v příběhu vyvíjí postavy.

    Hlavní, akční, zápletka Mrazivého polibku je fakt, že se několik strigojů sdružilo a ještě se spojili s lidmi, kterým nevadí slunce, stříbro a morojská ochranná kouzla na ně nepůsobí. Což je dost vražedná kombinace. A taky je tam těch vražd několik. Tito sdružení strigojové se snaží vyvraždit morojské královské rody.
    Více se zde můžeme dozvědět o morojském pacifismu. Sami do boje jít nechtějí, vše nechávají na strážcích, kterých ale není tolik, aby mohli všechny moroje ochránit. Morojové z královských rodů mají svého strážce vždy (ale jsou i výjimky), ti neurození mají smůlu. Smutné. A zrovna ti urození fňukají, jak je morojů málo. Každý moroj v pubertě začne ovládat jeden živel. Někdo oheň, vodu, ... Bohužel je zakázano svoji magii používat v boji. A při tom by stačilo, kdyby se každý moroj naučil obranná a útočná kouzla. Ale ne, morojové jsou něco víc, takže se nebudou s nikým bít, aby si zachránili zadek. Nevím, jestli je to lenost, nebo jen namyšlenost.

    Příběh je vyprávěn v ich formě, takže můžeme listovat Rosinou myslí a přečíst si o vzdychání nad krásným a úžasným Dimkem. Upřímně, bála jsem se, že tam takových povzdechů bude mnohem více, ale zas tak hrozné to nebylo. 
    Nejhorší na knize byla ta hloupost postav. Naprosto nelogické chování. Když si vezmete, že z těch dětí mají vyrůst strážci, kteří se musí rozhodovat vždycky správně, jinak je po nich a i po morojích, tak je to vážně smutné. Nemluvě o tom, že mají půl roku do maturity. Kdo z vás si myslí, že stačí půl roku na to, aby člověk/dhampýr/vampýr dospěl? Ta jejich logika! Teď jsem naštvanej, tak půjdu udělat nějakou vylomeninu, která může zabít mě i mé kamarády. Ano, i my jsme byli po maturitě dětmi, ale my jsme pak nedostali za úkol rozhodovat o cizím životě.
    Další zklamání je pro mě fakt, že jim trvalo neskutečně dlouho, než jim něco došlo. Čtenář velmi rychle zjistí, co se tam děje, kde jsou a co to je za zlé lidi. A také je hnedka napadne, jak by se z té šlamastyky mohli naši hrdinové dostat. Čtenáře to napadne hned! Jim to trvá několik kapitol! Chápu, my nejsme v jejich nebezpečné situaci, takže máme jasnou mysl, ale... Raději budu končit, nebo bych vám tu spoilovala.

    Chtěla  jsem napsat, že se mi Mrazivý polibek líbil více než první díl, ale když jsem si to sem tak pěkně sepsala, tak si nejsem už tak jistá. Vampýrskou akademii, abych se přiznala, si už tak moc nevybavuji, takže to asi nemůžu moct posoudit. Dávám dvě hvězdičky. Párkrát jsem se zasmála, nepřišlo mi to nějak moc zdlouhavé - přečetla jsem to za noc, takže můžu říct, že je to relativně i čtivé. Bohužel zde bylo málo akčních scén. Nebo jsem si jich nevšimla, protože jsem mlátila hlavou do zdi kvůli jejich hlouposti. A míra předvídatelnosti byla vysoká. Každopádně je to furt lepší jak Tvajlajt.
   
   
    

07.01.13

SIMON R. GREEN. Něco z Noční strany

     V časopise Pevnost jsem si před několika měsíci přečetla názor, že série Noční strana je nejlepší urban fantasy. K tomu si připočtěte fakt, že je hlavní postavou muž a výsledek je to-si-musím-přečíst.
    Hlavním hrdinou je John Taylor pracující jako soukromý detektiv v Londýně. Je to drsňák a frajer. A má dar. V některých příbězích takové věci považují hrdinové za prokletí, John ne a umí toho náležitě využít. Umí nacházet věci/lidi/cokoli, i když to dotyčné cosi nechce být nalezeno. Takže až nebudete vědět, kde máte klíče, telefon, etc., tak víte, na koho se obrátit. Problémem však je, že to funguje jen na Noční straně, ze které před pěti lety utekl. Bohužel v klidném Londýně nemá tolik práce, a proto souhlasil s prací pro Joannu Barrettovou, jejíž dcera Cathy utekla z domu a Joanna dostala tip, že se nachází na Noční straně, a vrátí se. A tím začíná to hlavní dobrodružství.

    Na Noční straně, která se nachází uprostřed Londýna a běžný smrtelník se tam takřka nedostane, nikdy nesvítí slunce, protože čas je tam neměnný: tři hodiny ráno. Zato tam ale mají větší měsíc, takže romantiky hafo, no ne? Můžete zde najít cokoli. I to, na co byste nikdy ani nepomysleli. Potkáte tam démony, archanděly a další nevšední bytosti. A taky se zde můžete setkat s různými zvrhlostmi a nechutnostmi a tak. Nic moc místo. A je to tady sakra nebezpečné. Normální/běžné lidi tady nenajdete, protože ti buď hned utekli zpět, nebo to prostě nepřežili. Vhodné prostředí pro výchovu dětí.

     Při popisu Noční strany jsem se hodně bavila. Áno, Green nešetřil sarkasmem a cynismem, a jak víte, to mám hodně ráda. Popis nových postav přicházející Johnovi do cestu byl také vtipný. Břitvák Eddie je nesmrtelný a strašně smrdí. Ale jeho schopnost zacházet s břitvou, kterou vidí jen on, je v boji, pokud je na vaší straně, určitě nedocenitelná. Brokovnice Suzie nebo Bože, to je ona. Utíkejte! je blondýna v černé kůži, jejíž schopnost zabít cokoli, aniž by ji v noci budily výčitky svědomí, se také může hodit. Pokud tedy nejste vy jejím cílem. Dá se říct, že tyto dvě postavy jsou Johnovi nejbližší přátelé. Nesmíme však zapomenout na skutečnost, že na Noční straně se nikdo s nikým nekamarádí. Přátelství je zde spíše obchod než nějaká emoce. 

    Prostředí fajn. Postavy fajn. Ale ne všechno je fajn. Když úplně zapomenu na to, že série Noční strana má asi 12 částí, tak během čtení jsem o Johna vůbec neměla strach. Ani trošinku. Poněkud nesmyslné mi přišlo, když autor poslal ve 30 % knihy na Johna snad to nejhorší, co na Noční straně můžete potkat. Když víte, že nejste ani v půlce knihy, tak vám určitě dojde, že se mu nic nemůže stát. A nestalo.
     Dále mi vadilo, že se v knize pořád opakovalo, jaký je John drsňák, jak se ho takřka všichni bojí. Fajn. Přečetli jsme si to dvakrát, musíš to tam napsat ještě desetkrát? Dále je pořád dokola zmiňován jeho dar a to, jak vlastně funguje. Opět na začátku to bylo vysvětleno, proto je nutné si to několikrát zopakovat.
    
   I přes to, že mě tam něco štvalo, tak se mi knížka líbila. Hodně. Simon R. Green si vymyslel takové prostředí, ve kterém se může stát vše, což mu umožňuje být velmi originální a čtenáři se nenudí. A já se už jen těším, co nám přinesou další díly.


* * * *

04.01.13

Literární masochismus v roce 2012

    Myslela jsem si, že napíšu hodnotící článek pouze na nejlepší knihy, ale zmýlila jsem se a už jdu psát něco i o těch hrozných knihách. Abych byla upřímná, nevím, co vám budu o těch knihách psát. Snad jen: Nečtěte to! 
    Jste chytří čtenáři, takže vám je jasné i bez mého článku, že tyhle knihy jsou opravdu moc moc moc špatné. Možná se ptáte, proč jsem je četla, i když jsem věděla, že to bude hrůza a děs a děs a hrůza. Nu, milí čtenáři, proto. 
    Na jaře minulého (2012) roku jsem si přečetla knihu Zavržený, byla to moje první kniha z tzv. žánru YA - young adult. Poté jsem zjistila, že je tento žánr velmi oblíbený po celém světě a že díky němu vznikla spousta knižních blogů, na kterých najdete spíše kladná hodnocení než kritická. Začala jsem se o tento žánr zajímat, hlavně abych věděla, co se dneska čte. Některé knihy jsem si ale musela přečíst, jelikož je přeci nemůžu kritizovat bez čtenářské zkušenosti. Každopádně se můj názor po přečtení spíše zhoršil, takže by bylo lepší, kdybych je hodnotila bez přečtení.
    Seznámím vás s pěti nejhoršími tituly, které jsem v roce 2012 přečetla. 

 
L. J. SMITH. Probuzení

     O Upířích denících jste určitě slyšeli, popřípadě jste viděli i seriál, který po pár dílech přestává být podle knih. Nedivím se. Probuzení je první díl této série, která byla poprvé vydávána v devadesátých letech minulého století (ano, rozumíte správně, Upíří deníky NEKOPÍRUJÍ Tvajlajt). Dílů je u nás vydaných asi 12, poslední dva už nepsala L. J. Smith, ale někdo jiný, i když na to nakladatelství moc neupozorňuje. 
    Osobně jsem zvládla přečíst dva díly, ale v hlavě mi nějak nezůstalo, o čem to vlastně bylo. To si prostě přečtete za jedno odpoledne a večer už ani nevíte, co jste četli. Jestli budu někdy číst další díly, tak asi jedině z hecu. (Myslím, že musím přečíst ještě jeden nebo dva díly, abych trumfla Vránu.)


KRISTIN CAST, P. C. CAST. Zrazená

    Série Škola noci. To je ten fikční svět, kde stačí, aby na vás někdo ukázal prstem a stanete se upírem, kde hlavní hrdinka je tak úžasná, že... Že se až stydím napsat, jak moc je úžasná! A také je to strašně moc dlouhá série - 9 dílů a tři novely (vydáno v ČR). Ani nechci vědět, kolik si toho autorky na nás ještě chystají. 
    První díl byl trochu zajímavý tím, jak je popisován právě ten fikční svět. Tedy mně se to zdálo zajímavé a chtěla jsem se s tím světem seznámit. Ve Zrazené, druhém dílu, už svět známe a můžeme se vrhnout na příběh. A také se dočteme, že je hlavní hrdinka ještě více úžasnější než v díle prvním a že byla tak úžasná, že si vybrala úžasné kamarády, kteří jsou ve druhé části také ještě více úžasnější. No není to úžasné? Ble. Až opravdu nebudu mít co dělat, tak si možná přečtu třetí díl.


ALYSON NOËL. Napořád

      Kniha, která mě přesvědčila o tom, že bych si o žádném nakladatelství neměla myslet, že není schopno vydávat... eh, no... srandovní knihy. Proč tohle vydalo Argo nemůžu moc pochopit. Jasně, je to New York Times Bestseller (i když by mě také zajímalo, jak to vlastně v těch Timesech vlastně funguje), ale mám pocit, že si to v Argu nikdo nepřečetl před tím, než se rozhodli to vydat. Naštěstí to má jen šest částí.
    Hlavní hrdinka byla příšerná. Dělala ze sebe chudinku. Pamatujete si Rimmera? Tak Ever byla o dost horší! Rozčilovala mě tak moc, že na to už ani nechci vzpomínat. Nemluvě o tom, že ani příběh nebyl z nejlepších. Ale na konci vám autorka všechno, úplně všechno, vysvětlí. Všechny pohnutky, všechny symboly a narážky. Takže vás vůbec nic nenutí číst další díly.


KAROLINA LIMROVÁ. Dvě zrcadla

     Jak jsem nemohla pochopit, proč Argo vydalo Napořád, tak snad ještě víc nemůžu pochopit, proč Host vydal Dvě zrcadla. Myslím si, že je potřeba podporovat české autory, ale zase si nemyslím, že je potřeba podporovat každého, kdo napíše něco o upírech. Nemluvě o tom, že tohle měla být fanfikce na Tvajlajt. Takže je to strašně originální! Jedno se ale autorce musí nechat: co Meyerová roztáhla do čtyř knih, tak Limrová namrskala do jedné. 
     Dvě zrcadla dostala ode mě jednu hvězdičku, ze srandy říkám, že jsem měla dát dvě - každému zrcadlu jednu. Ta dvě zrcadla byla totiž na celé knize to nejlepší, bohužel neměla tolik prostoru. Lásce na první pohled do zrcadla jsem nevěřila ani trošku. Bylo to na mě až moc patetické. A  vy víte, že já patos opravdu nemám ráda. Kdybyste někdy něco psali a už byste nevěděli, co psát dál, tak tam narvěte patos. V současné době je to základní stavební jednotka bestselleru.
    

Tvajlajt

    Tohle veleúspěšné dílo vám snad ani trošku nemusím představovat.  Tvajlajt buď milujete, nebo zatracujete. Vzpomínám si na rozhovor se svou spolubydlící těsně před tím, než jsem to začala číst. 
"Víš, čeho se nejvíc bojím?"
"Že se ti to bude líbit?"
Bála jsem se zbytečně. Začala jsem to číst přesně prvního ledna 2012 a skončila jsem v srpnu.  Jak na Nový rok, tak... Prvního ledna 2013 jsem začala číst Ňů Můn, tak jsem zvědavá, kdy s tím skončím. 
    Když nějaké špatné knize dám dvě hvězdičky, tak je to jen kvůli tomu, že je to pořád lepší jak Tvajlajt.