05.04.13

STEPHANIE PERKINS. Polibek pro Annu

     Také se vždy těšíte, až se začtete do knihy, kterou všichni chválí a která má opravdu vysoké hodnocení? A také jste pak smutní z toho, že se vám ta kniha nelíbila tak jako ostatním? Zažívám to často, pomalu si na to i zvykám, ale stejně to nemám ráda.
    Polibek pro Annu chválí takřka všichni. Čekala jsem, že to bude mimořádný příběh a mimořádně napsaný text. Opravdu jsem se těšila. Bohužel jsem se těšila tak moc, až jsem se přetěšila.

    Anna Oliphantová musí kvůli svému otci, úspěšnému autorovi braků, odjet studovat do Paříže. I když neumí francouzsky. A i když neumí francouzsky, nevadí to. Tato škola je pouze pro Američany a vyučuje se zde v angličtině. Hned od začátku se dostane do party, ve které je úžasný, pohledný, vtipný, sexy, super, cool Étienne St. Clair - všichni mu samozřejmě říkají jen St. Clair, protože oslovovat se jmény není pařížské. (Abych ale autorce moc nekřivdila, nakonec to má svůj význam.) Asi nebude pro nikoho spoiler, že se do něho Anna zamiluje. Má to ale háček - St. Clair má slečnu. Horší by bylo, kdyby měl lepru. Další kamarádi nejsou tak podstatní, ti pouze dokreslují prostředí. Celá kniha je o jednom školním roce v Paříži a o tom, jak si hlavní hrdinové budou k sobě hledat cestu. Jestli vůbec budou.

    Příběh je vyprávěn Annou v ich formě. Vyprávění v ich formě mi nevadí, ale vadí mi, že to bylo vyprávěno nespisovně.  Ano, schvalování nespisovnosti v knihách je záležitost vkusu jedince. Mně osobně se to moc nelíbí, ale taky to není stoprocentní. Například Zusakův Posel byl také vyprávěn nespisovnou ich formou, ale nevadilo mi to. V Polibku pro Annu mi to kazilo dojem z celé knihy. To je takový můj osobní problém, tak to berte jako menší výkřik do blogu.
    Postava Anny mi ze začátku byla nesympatická. Ke konci knihy bych o sympatiích také moc nemluvila, ale bylo to už lepší a stravitelnější. Někdy jsem jí ale dokonce rozuměla. To byla moje slabší chvilka, určitě. 
    Docela mě zaráželo, že si Anna stěžuje na svého otce jako na autora knih. Píše podle ní blbosti. Fajn. To píše i sama autorka Polibku pro Annu, ne? Je sice hezké, že má Anna takový dobrý literární vkus, ale nemusela by si myslet, že Émile Zola je žena. Promiňte mi můj intelektuální snobismus. 
   Anna ráda kritizuje filmy a chtěla by být filmovou kritičkou. Byla velmi překvapena, že někdo ví, že film Texaský masakr motorovou pilou byl remake. Kdo z vás to neví? Charakterově Anna není ale ta nejhorší postava.
    St. Clair. Má dokonce jednu větu jen na jeho jméno! Tak to je ten St. Clair, který tak fikčně oblbuje čtenářky po celém světě? Šmankote! I když mu je pouhých osmnáct let, musím říct: To není chlap. To je dvanáctiletá holka! A je to hysterická fňukna. 

<spoiler> On se prostě nemohl sebrat a odletět za svojí matkou, i když mu to otec zakázal? To prostě musel fňukat a chodit za školu? (I kdyby odjel, tak jeho absence ve škole by byla stejná.) Jako synáček bohatého tatínka si určitě nemohl stěžovat na nedostatek peněz. A i kdyby ano, tak má kamarády, kteří by se určitě na tu hloupou letenku složili. Grrrr. </spoiler>

    Abych to shrnula, postava Anny a St. Claira mi nepřišly sympatické. Ani mě moc nezajímalo, jak to s nimi skončí.

    Jediný klad shledávám ve srovnání, lépe řečeno, v zobrazení kontrastu mezi dvěma kulturami - americká a francouzská. Ať už je to móda - Francouzi prý nemají rádi bílé tenisky, nebo národní zvyklosti a zákony - v Americe se může pít alkohol až od 21 let, ve Francii můžete pít víno už v šestnácti, jiný věk je potřeba i k získání řidičského průkazu. Důraz na tyto odlišnosti se mi zdál nejzajímavější na celé knize.

    Polibek pro Annu se čte snadno a rychle. Dlouhá a složitá souvětí zde nejsou. Styl psaní nebyl nejhorší, pouze mě mrzí nespisovnost v překladu. Postavy jsem neměla ráda a díky nim jsem se trochu vztekala. Dávám dvě hvězdičky a přemýšlím nad tím, že si možná přečtu druhou knihu od Stephanie Perkins. Víte, paní autorka má totiž nádherné vlasy!
  

10 komentářů:

  1. Tá kniha sa mi od začiatku nezdala. Mám dobrý tušák.
    A je zaujímavé ako brilantne dokážeš sprdnúť akurát tie knihy, ktoré sú podľa mnohích (podľa mňa nezaslúžene) dokonalé a náležito zmieňované. Toto ma tiež straší, no ja si to skrátka neprečítam, lebo som toho názoru, že ma čakajú lepšie knihy, ktoré dlhooo odkladám (Zlodejka kníh, Kam zmizla Aljaška...) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem začala psát o knihách z toho důvodu, že jsem pořád četla kladné názory na knihy, které jsou podle mě špatné. A chtěla jsem, aby se taky vyskytl negativní názor.
      A o těch chválených knihách se hodně mluví, tak si ji přečtu a pak vidím, jaké jsou. Bohužel/bohudík nemám vkus jako většina. :o)

      Zlodějku knih bych si také chtěla přečíst, Posel se mi líbil dost. :)

      Vymazat
    2. Máš bod, negatívne názory k veci sú u mňa vyhľadávané a beriem ich vážnejšie. Celkovo negatívny názor je fakt super čítanie - pre mňa.
      Z tvojej údajnej absencie nevkusu si nič nerob. Je to zdravé. V prípadoch mnohých kníh. :D

      Zlodejka ja vypredaná. U nás. U vás nie takže mienim objednať. Kedysi to mali ako výhodný balík Zlodejka + posol za necelých ehh...15 eur. Samozrejme, že to bolo hneď vypredané. fňuk..xD

      Vymazat
    3. Ehh. Soráč. Vkusu. Už mi hrabe. :D A aj tak.
      Stále tvrdím, že je to zaujímavejšie a veľmi si vážim tvoj názor na Upírsku akadémiu. Pri jej čítaní som si na teba vspomenula a musela som sa uškŕňať.

      Vymazat
    4. Také ráda čtu negativní recenze. Jsou o dost vtipnější. Je to zvláštní, ale všem blogerům jdou psát negativní recenze. Možná je remcání jednodušší. :o)

      Já mám zlodějku v počítači, ale radši bych si přečetla papírovou verzi. Musím se podívat, jestli ji už seženu v knihovně. I když tohle asi bude knížka, do které bych možná byla i ochotná investovat.

      Děkuji, že si váříš mého názoru, a je jedno, že je zrovna na Vampýrskou akademii. A je moc pěkné číst, že si na mě někdo při čtení nějakého toho braku vzpomene. :o)
      Budu se snažit víc číst příšerné braky. :o)

      Vymazat
    5. Můj názor si teda asi nevaříš, že. Uhm. Klávesnice se mi asi pohla. To bude tím! :o)

      Vymazat
  2. Pekná recenzia 8)
    Na knihu sa chystám, ale moc ma taká slaďárna neláka. Francúzsko ma ale zaujíma, ktovie kedy sa k tomu dostanem, ale rozhodne sa chystám. Námet mi síce nepríde nijak výnimočný, ale ak to nebolo úplne na nervy a na spálenie, tak sa do toho raz pustím 8D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak na spálení to není. Na nervy jen někdy a jen trošinku. Pokud od toho nebudeš očekávat hodně, tak by se ti to mohlo i líbit. :o)

      Vymazat
  3. Právě kvůli tomuhle nerada čtu víc recenzí na jednu knihu, vytvářím si pak o ní falešnou představu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu. Já velkému množství názorů moc nevěřím. Spíše takhle - vím, že mám odlišný vkus, takže vím, že si musím udělat názor sama.
      Spíš je to u mě tak, že se mi knihy, co se líbí většině, moc nelíbí. Je to pro mě signál, že bych měla číst něco jiného. :o)

      Vymazat