27.10.13

STACEY KADE. Zamilované duše

Mezi nebem a zemí #2

    Konečně jsem se zase posunula v nějaké sérii. Jsem posunutá! Prvním dílem jsem nebyla zas tak moc uchvácena, ale nebylo to zas tak špatné. Doufala jsem, že druhý díl bude lepší. A byl. Aspoň pro mě. 

    Bílé světlo (nikdo přesně neví, co to je, ale je to) vrátilo Alonu zpátky do našeho světa/dimenze/k nám. Stále mrtvou. Spolupracuje s Willem, aby jiní duchové mohli dojít klidu a odejít za bílým světlem, ať už to je kamkoli.
   Během jedné "zakázky" se potkají s Minou, děvčetem, jež také vidí duchy. Will je z tohoto objevu nadšen, jelikož by si rád popovídal s lidmi, jako je on. Aloně to vadí a s Willem se pohádají. Drama! A začnou problémy. 
   Původně jsem povídání o ději měla moc dlouhé, takže toto je opravdu kratičké shrnutí. Myslím, že by "Problémy" úplně vystihly celou knihu.

    Zamilované duše jsou stejně jako první díl vyprávěny dvěma vypravěči ich-formou - Alonou a Willem. Jejich kapitoly se pravidelně střídají. Vzhledem k tomu, že v příběhu nejsou stále spolu, čas vyprávění se místy překrývá. Víme, co oba dělají v tentýž čas. 
    Alona je pořád sarkastická a jízlivá. Tito lidé jsou nejlepší! A samozřejmě i egoistická. Někoho by to mohlo rozčilovat, ale mně se to na Aloně líbí. Ale v běžném životě by to bylo k nevydržení. Je to zábavné, ale někdy už to přehání, ale kdo z nás někdy ne, že. A také, chudák holka, nemá co na práci. Kromě peskování jiných duchů. A Willa. Její kapitoly se mi líbily o dost víc než Willovy. Byly napínavější, zajímavější a ne tak předvídatelné. A zábavnější, pokud vás Alona baví svým charakterem.
    Will je pořád stejný. Takový ňouma, řekla bych. Jeho kapitoly mi přišly leckdy zbytečné. Ale vše se pak spojí a začne to dávat smysl a vznikne jeden příběhový celek. 
    Během vyprávění oba vzpomínají na to, co se stalo v minulém díle. Naštěstí každý vzpomíná na něco jiného, takže nebudete číst dva pohledy na jednu situaci. To znamená, že se nebudete nudit a ještě si toho zopakujete víc. 

    Všimla jsem si, že je v Zamilovaných duších více takové té tíživé atmosféry, když někdo umře. Setkání s duchem na mě nic tíživého neseslalo. Ani když umřela Alona. To byla spíše sranda. Ehm. Možná to tak působilo jen na mě. Každopádně to není tak smutné, abych u toho musela brečet. Zas tak moc tíživé to není.

    Zamilované duše se mi líbily více než první díl. Je to akčnější, děje se toho víc. A ještě k tomu mi to nepřijde tak obšlehnuté z jiných knih, což je jedno velké plus.
    Čte se to snadno a rychle. Uběhne chvilka a jste v půlce knihy. Autorka se dokázala vykecat do dvou set stran, takže to máte tak na jedno odpoledne. Vhodné je to i do mhd.

   Pokud se vám líbilo Setkání s duchem, mělo by se vám líbit i pokračování. Ale určitě to nebude stoprocentní. Dávám tři hvězičky a díky podle mě překvapivému konci se nemůžu dočkat závěrečného dílu.
  
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. 

20.10.13

AMANDA STEVENS. Okřídlená duše

    Graveyard Queen #1

    Okřídlená duše je knihou, která mě nejprve zaujala svou obálkou. Proč? Protože jsem ten obrázek už předtím někde viděla. Je z jednoho alba skupiny Nightwish, ještě z doby, kdy s nimi zpívala Tarja.
    A pak ji četla má úžasná korektorka Kristina. Zdravím. Líbilo se jí to. Vzhledem k tomu, že se Kristina nevyžívá v literárním sebemrskačství a nečte hromady špatných braků jako já, neváhala jsem se do čtení pustit, i když jsem od toho zázrak neočekávala.
    Plán na víkend byl zcela jasný - rozečíst co nejvíce knih. V plánu však nebyla zmínka o nějakém dočtení - tuto kacířskou myšlenku se odvážila vyřknout až @eipetra. Jejímu nápadu jsem se za monitorem smála, ale teď snad má škodolibou radost.

    Amelia Grayová je restaurátorka hřbitovů. A vidí duchy. Dvě informace, které by mohly čtenáře zmást. Mohl by si totiž díky nim myslet, že je Amelia umístěna v léčebném zařízení. Ale ne. Každopádně by ten příběh byl určitě zajímavý. Její otec, který je na tom stejně jako Amelia, ji celý život učil pravidla, která ji ochrání od duchů, aby z ní nemohli vysávat její energii. Amelia však tato pravidla poruší.
     Může za to především detektiv John Devlin, který ji požádá, aby s ním konzultovala nález mrtvé dívky na hřbitově, na kterém teď Amelia pracuje. Ona souhlasí a začne s Johnem spolupracovat. A to i přes fakt, že jsou k Johnovi připoutáni dva duchové - mladá žena a holčička. Na druhou stranu ji k němu táhne velká fyzická přitažlivost, jakou nikdy nezažila. A k tomu všemu se zvětšuje počet nalezených mrtvol. Na hřbitově nic tak netypického, řekla bych.

    Příběh je vypravován Amelií ich-formou. Byla jsem překvapena různými vševědoucími větami. Tato kombinace mi přijde poněkud zvláštní, nemyslím si, že by na tom bylo něco špatného, ale nepadlo mi to do oka. 
    Amelia jako hlavní hrdinka určitě není odstrašujícím příkladem. Byla vzdělaná, nebyla ukňučená a ulekaná a vystrašená z každého šustnutí trávy. Ale časté myšlenky na Johna byly pro mě už unavující. Rozkol mezi otcovým přáním, aby se Amelia už nikdy s Johnem neviděla, a její touhou po něm byl opravdu ve vnitřních monolozích znát. Myslím, že to je velký stavební kámen tohoto příběhu. 
    John Devlin - krásný, inteligentní, sexy muž. Toto jsem snad ani nemusela psát. Žije s dvěma duchy, kteří ho pronásledují takřka na každém kroku a vysávají z něho energii. Ačkoli je tedy krásný, mračí se a má temné kruhy pod očima. To má kdejaký knihomol, jen tak mimochodem. Jeho životní tragédii autorka popsala, takže si šetřte pro Johna nějaké ty slzy. Já neplakala, chtěla jsem vědět, kdo je vrahem.
    Nelíbila se mi taková ta osudovost a tragičnost vztahu Amelie a Johna. Pro mě to bylo patetické. Jako skoro vše poslední dobou. Ale chápu, že některé čtenářky to mají rády. Ale která z nás by to chtěla zažít?

    Kdybych měla jistotu, že si autorka nastudovala problematiku hřbitovů, tak bych uvítala více informací o hřbitovních symbolech. Když o tom Amelia nějaké postavě vyprávěla, bylo to zajímavé. Opět ale chápu, že by to mohlo někoho spíše nudit. 
    Okřídlená duše se mi četla dobře. Bylo to zajímavé a napínavé. Napínavé především. Styl vypravování je jednoduchý, nerozvláčný, popisů tak akorát - vše jde z popisů pochopit. 
    A duchové? Musím říct, že jsem z počátku měla obavy, že to bude díky nim přeplácané a nesmyslné. Nakonec to bylo zajímavým oživením detektivního příběhu. Každopádně by mě zajímalo, jaké by to bylo bez všeho toho nadpřirozena. 

   Hřbitovy. Mrtvoly. Čerstvé mrtvoly. Mouchy. Tajný univerzitní spolek. Duchové. Okřídlená duše je výborné víkendové čtení v posteli. Celou dobu budete přemýšlet, kdo je vrahem. Stejně si myslím, že to byla Amelia. Nevěřte nikomu, kdo vidí duchy a není na psychiatrii! Dávám tři a půl hvězdičky a moc se těším na druhý díl. Kdy vyjde? Kdy vyjde!?
    
   

11.10.13

MICHELLE HODKIN. Prozření Mary Dyerové

#1 Mara Dyerová

    Na první díl trilogie o Maře Dyerové čekali čeští čtenáři docela dlouho. Vydání se posunovalo a posunovalo, až jsem sama nečekala, že Mara u nás vyjde. A pak jsem byla dost překvapená, když už ji někteří přátelé na GR začali číst.
    Pak jsem byla překvapená podruhé. Byla v knihovně. Jen tak si tam stála  na poličce. Můj předpoklad byl, že se k ní dostanu až tak v lednu kvůli velkému množství rezervací. Naštěstí jsem tak dlouho čekat nemusela.
    Překvapená potřetí? Ano. Prozření Mary Dyerové se mi líbilo. Takže neproběhlo žádné literární zklamání. Po tak dlouhé době jsem si to zasloužila. 
   A obálka se mi líbí. Není křiklavá, je pěkně barevně sladěná. Jemná. Nenásilná. Ale vůbec se nevyjadřuji k obálce. Ani trochu.

    Mara Dyerová je šestnáctiletá slečna puberťačka, která o životě a smrti ví na svůj nízký věk hodně. Ví, že ona přežila, ale její nejlepší kamarádka Rachel spolu s Claire a přítelem Judem neměli to štěstí. Mara si nemůže vzpomenout, co se ten večer přesně stalo a proč šli do staré uzavřené léčebny, která se na ně zbortila. 
    Jelikož Mara nechtěla skončit na psychiatrii, kde by ji nejraději viděla její matka psycholožka, navrhla, že se odstěhují a začnou znovu. Na Floridě to ale není o nic jednodušší. Mara se musí vypořádat s novou školou a spolužáky. Což není vůbec snadné. Všichni tam jsou totiž děsně nafoukaní, Dejve. Trochu jí tento školní život ulehčuje vypatlanec (tak ho nazývá Mara, ne já) Noah, který se Maře samozřejmě líbí. A nejen jí, ale i všem studentkám ve škole. A myslím, že i jinak orientovaným spolužákům. Další věcí, se kterou se Mara musí vypořádat, jsou její halucinace, které ji potkávají takřka na každém kroku. Jak moc chtěla Mara utéct od mrtvých lidí, tak utekla k dalším mrtvým. Je Mara blázen, nebo se (s ní) děje něco mnohem horšího?

    Prozření Mary Dyerové je další knihou, která je vyprávěna hlavní hrdinkou v ich-formě. U této knihy to shledávám jako výhodu. Jinak řečeno  - nevidím na tom nic špatného. Snáze se můžeme dostat do bláznivé a nepříčetné mysli Mary. Popis prožívání jejích halucinací je podle mě zvládnutý dobře. Nevybavuji si žádné knihy, co jsem četla, ve kterých by byl bláznivý a halucinující hlavní hrdina. Takže nemám s čím porovnávat. 
    Příběh se odehrává v přítomnosti (Maře se to děje teď a tady), ale skrze flešbeky (takhle je to napsáno v knize) se dostáváme i do minulosti a spolu s Marou se dovídáme, co se stalo v té léčebně. Kapitoly-flešbeky jsou označeny jako Předtím. Takže žádné obavy se ztrátou v čase. 
    Text mimo přímou řeč je psán/vyprávěn spisovně. Přímá řeč vykazuje známky nespisovnosti. Zaujalo mě zkracování vokálů ve slovech. Například s kym. Jsem zvyklá psát (a možná i vyslovovat, zas tak moc se neposlouchám) nevim a myslim, což bylo také použito. Ale mimo tato slovesa nezkracuji. Ano, vám z Ostravy a okolí tohle nepřijde divné a zvláštní, je mi to jasné. Nekritizuji to, nevadí mi to, jen jsem si toho všimla. A je to pro mě zajímavé. 

    Postava Mary mi byla docela sympatická. Nebyla zbytečně moc ufňukaná. Až tedy ke konci to podle mě trochu přeháněla. Byl zde přehršel emocí a nebavilo mě to. Nechtěla jsem se vciťovat. Pokud se vcítíte, třeba to nebude pro vás moc. Mara není hloupá. A je taková normální. Ehm... Zapomeňte teď na halucinace.
    Noah. No... Byl sečtělý a chytrý a umí se chovat jako gentleman. Mně, jako starému intelektuálnímu snobovi, tohle stačí. Noah je samozřejmě krásný, svalnatý a sexy. A jako třešnička na dortu je jeho několikadenní strniště. Ehm. Mé zlé dvojče se dnes chce nějak předvádět.
    Daniel, bratr Mary, je mladík, kterého bych chtěla mít za bratra. Ale mám už sestru. A zlé schizofrenní dvojče. Samozřejmě je také velmi chytrý a vzdělaný. A zajímá se o hudbu. A školu. Všichni jsou tady nějak moc školou zaměstnaní. Hrůza. Raději to nečtěte, ještě byste z toho mohli mít výčitky svědomí.

   Ze začátku jsem se nemohla začíst. Únava ze školy, však tyhle výmluvy znáte. Asi tak od stránky sto mi čtení začalo příjemně utíkat. Dialogy byly rychlé. Autorka se nesnažila vypsat ze svých životních bolístek, o kterých teda nic nevím, takže sáhodlouhé popisy prostředí a postav a vnitřních popisů kdejakého hmyzu nečekejte. Krátké kapitoly podle mě také urychlují čtení. Nebo aspoň opticky. Nebo tak nějak. Máte prostě takový pocit, že to jde rychle. Tak!

     Z Prozření Mary Dyerové jsem nebyla úplně moc nadšená - začátek a potom ufňukaný konec, ale také jsem nebyla zklamaná jako u jiných knih. Líbilo se mi to. Hlavně úplný konec. Poslední dvě strany. Dám vám jednu radu - nedívejte se, kolik má kniha celkem stran (368, opakuji 368), mohly by vám totiž ujet oči a prozradili byste si konec. A to nechcete. Opravdu. Dávám tři hvězdičky a těším se na druhý díl. Snad bude ještě lepší než ten první. Nebo snad bude na stejné úrovni jako první. 
   
   

01.10.13

Bíglovské září #1

     Měla jsem velké plány na září. Kdo ne? Naivně jsem si myslela, že budu hodně číst, že budu hodně sledovat seriály a filmy. Na začátku měsíce to i tak vypadalo, jelikož mě čtení opravdu bavilo. Doufala jsem, že to vydrží. 
    Nevydrželo. 
   Celé léto, při pohledu na muže, jak hraje nějakou počítačovou hru, jejíž prostředí mi velmi připomínalo wowko, jsem fňukala, abychom se k wowku vrátili. 
    Odmítal to. Byla jsem asi desetkrát během léta odmítnuta a zamítnuta!!
    Týden před začátkem semestru mi muž navrhl hraní wowka
    Coo? Zbláznil ses? Vždyť mi začne škola! Jsi normální? Žádné wowko!
    Ale... Ale... Wowínko! 
    Ne! Žádné wowko! Ty máš psát disertačku, já budu muset začít řešit diplomku. Prostě ne!
    A začali jsme hrát wowko. Můžete si všimnout mé velké autority v našem vztahu. Jak moc můj názor něco znamená!
    Takže hraju wowko a chodím do školy a spím. A na čtení už vážně není čas, ale snažím se. Trošinku. Co se týká seriálů, tak na to není čas ani trošinku. O filmech snad ani mluvit nemusím.

Knihy.

   Během září jsem stihla dočíst velký počet knih. Čtyři! Takové množství za jeden měsíc. Také jsem musela zaplatit celých deset korun knihovně, abych mohla dočíst jednu knížku. Taková jsem štědrá... bígl.

Trýzeň. Myslím, že recenzi najdete na blogu. Jsem líná sem dávat odkaz, tak asi, šmudlové, hledejte. Kniha, na kterou jsem se těšila. Zklámání sice nebylo tak obrovské, ale bylo. Ale určitě si nenechám ujít další knihu (i knihy, pokud se u nás další vydají) od Cat Clarke. 174 stran.

Espressologie. Milá kniha. Příjemné čtení. Jen to není uvěřitelné. Ale objektivně, s velkou dávkou subjektivity, musím říct, že to není dobré. Kniha na zabití času. Kniha, kterou si přečtete, když už vás myšlení, a nejen myšlení, bolí. 190 stran.

Tma a prázdnota. Třetí díl a asi poslední díl série. Hurá! Jsem ráda, když se mi podaří nějakou tu sérii dočíst. Jsem na sebe tak pyšná. Hlavní hrdinka Anna byla asi nejlepší z těch tří hrdinek. Opravdu. Nejrozumnější a nejšikovnější. A možná i uvěřitelnější. Příběh mě chytl takřka od začátku. Konec už byl pro mě trochu slabší. Ale i tak to bylo fajn. 388 stran.

Bájná pečeť. Kniha, se kterou jsem měla opravdu velký problém. Nakonec jsem ji dočetla. A ještě jsem ji ohodnotila kladně. Těším se na druhý díl, ale ten začnu číst až tak v lednu. 203 stran.

    A rozečtených knih mám jen o jednu méně. Pokud nebudu počítat Cinder, kterou jsem v září projistotu ani nečetla a nechala jsem ji rozečtenou jen tak.

Neschopnost. Kniha, kterou mi doporučil muž. Líbila se mu. Přečetl ji najednou. I když je to vtipná kniha, nějak mě neoslnila. Kdybych neměla číst nic jiného a nemusela (!) bych hrát wowko, tak bych ji dočetla. Takhle zůstane nedočtena a bude vrácena do knihovny. Nestíhám to. 75 stran.

Popel a prach. V knihovně jsem ji viděla a vzala jsem ji. Nevím proč. Zkusila jsem ji pak číst a docela se začetla. A pak jsem ji nechala jen tak ležet. Ach jo. U této knihy je malinká šance, že ji dočtu, ale nějak si nevěřím. 140 stran.

Prozření Mary Dyerové. Ohlasy jsou kladné. A byla v knihovně. Vzala jsem ji. Začátek mě nebavil, ale už se to zlepšílo. Jen čekám, jak se příbeh vyvine. Tato kniha má velkou prioritu na dočtení. A snad by mohla být i recenze. 140 stran.

Celkem přečtených stran za září: 1310.  
Chtěla jsem přečíst minimálně 1600. Nepovedlo se. Takže říjen musí být 1600 + 290. Zatím to vidím na těch 290.

Seriály.


    Seriálům jsem moc nedala. Jen na začátku měsíce. Pak už jsem ani neměla náladu. To jsem chtěla jen číst.
Chirurgové. Už jsem ve čtvré řadě. Ale přestala mě bavit. Jak se tam objevili noví stážisté, tak mě to začalo nudit. 26 epizod.

Doctor Who. Ehm. Mě tohle prostě nechytlo. Možná jsou až pozdější epizody lepší. Ale na začátku prostě nic moc. 3 epizody.

Celkem zhlédnutých epizod za září: 29.

Filmy.

Kytice. Asi nemusím nijak představovat. Film se mi líbí, ale režisérova interpretace této sbírky je asi trochu jiná než interpretace literárních vědců. Ale i tak mi to přijde fajn. Máj ale pokoušet nebudu. 

Mluv! Někdo psal o knížce, nevím samozřejmě už kdo. A pak někdo v komentáři, samozřejmě už nevím kdo, že je i film. S Bellou. Podívala jsem se na to. Herecký výkon hodnotit nechci a nebudu. Bellu prostě nemám ráda. Ale film byl fajn.

Zatmění. Padl první litr vína.
Hluboké hrdlo. Jo. Je to porno. Které bylo v té době uvedeno do kin. V rámci filmového večera jsme se na to prostě podívali. Museli jsme zaplnit nějak padesát minut. A byl to ten nejkratší film. Hlavně si nemyslete, že jsme během toho sledování dělali nějaké nemravnosti. Prostě jsme se dívali a komentovali. Jak řekl můj muž, já a kamarádka Lucka (zdravím) jsme zabíječi atmosféry.
Rozbřesk. Padl druhý litr vína.
Rozbřesk II. Padl třetí litr vína.  
A jeden litr nám ješte zbyl. Celkově to byl velmi náročný večer. Tři Tvajlajty najednou. Uff. Tohle už nikdy nechci zažít. 

   Jak bude vypadat říjen, nemám naprosto ponětí. Do školy musím vymyslet češtinářskou olympiádu. Pak musím vytvořit hodinu literatury na světový realismus. A číst Nerudovy Arabesky a hledat v nich motiv smrti. Paráda. Moc se těším. 
    A když jsme u té školy, mohla jsem si započítat několik stran z Kytice. Četla jsem Svatební košile, Poklad, Vodníka a sama pro sebe, kvůli filmu, jsem četla Štědrý večer
   Seriály v říjnu neplánuji. Filmy nevím. Možná si zase dámě nějaký filmový večer. S vínem. 
   A knihy? Číst bych chtěla, snad toho stihnu hodně. A snad bude pěkné počasí. 

Mějte se fanfárově a hodně čtěte!