29.01.14

JON SPRUNK. Syn Stínu

    Stín #1

    Ačkoli jsem měla Syna Stínu ve chci-knížkách, nějak zvláště jsem se na něho netěšila. Dokonce jsem si myslela, že ho ani číst nebudu. Když jsem ho viděla asi před měsícem v knihovně, nechala jsem ho tam ležet.
    Když jsem ho potkala podruhé, vedle něho byl i druhý díl, řekla jsem si, že to určitě není náhoda, a půjčila jsem si ho. A druhý díl také. A neudělala jsem chybu.

    Caim je nájemný vrah, který si chce dát na nějaký čas pauzu, ale jeho zaměstnavatel Matyáš ho prosí, aby ještě zabil jednoho starce - má to být jednoduché a za hodně peněz. I když se Caimovi do toho nechce, úkol přijme. Starce najde mrtvého a jeho najde starcova dcera Josefína, kterou se vojáci pokusí zabít. Caim ji vezme k sobě, aby zjistil, co se stalo. A zamotá se to. 

    Příběh je vyprávěn er-formou. Ani bych u takového příběhu jiný postup nečekala. Informace o situaci získáváme z různých pohledů - Caima a Josefíny, ale i z pohledů těch zlých. Takže máme relativně komplexní pohled na věc. 

    Caim je typický epický hrdina. Každý epický příběh začíná tím, že hrdinovi vyvraždí rodinu. Viděl, jak mu jakýsi člověk v černém zabil otce. A chce se pomstít. Pomsta ho žene kupředu a díky ní se stane tím, kým je - nájemným vrahem. Ačkoli je to zabiják, vykazuje jisté rysy kladných hrdinů - což vůbec není nečekané. Má smysl pro čest a slib a snaží se být na té lepší straně. Úmyslně nepíšu "dobré straně", to v takovýchto knihách neexistuje. Samozřejmě to nemůže být obyčejný člověk, ale musí mít nějakou tu zvláštnost - Caim spolupracuje se stíny. Moc dobře to nedokážu vysvětlit. Stíny ho dokážou zakrýt, dají mu větší sílu a tak podobně. A Caim samozřejmě neví, proč a jak se k této schopnosti dostal. Caim toho ostatně moc neví ani o své rodině, takže je Syn Stínu příběhem i o tom, jak hrdina hledá své já. 
    A se stíny bude mít něco společného i Kit, kterou nikdo jiný nevidí. A Caim je přesvědčen, že to není jen imaginární kamarádka, protože Kit ví věci, které on neví. Kit mi je sympatická, bohužel nemá v knize moc prostoru, velký kus se tam raději ani neobjevuje.
    Josefína by měla být rozmazlenou holčičkou, ale není. Zvládá věci, které by snad ani zvládat neměla. Ale je to knížka, v té je možné všechno. Kdyby se chovala rozmazleně, možná by pro mě měla jakési kouzlo, třeba by mě více bavila, ale kvůli tomu, jak byla statečná a šikovná, mi přišla jako obyčejná literární hrdinka. Aspoň nebyla na zabití.

     Kniha je čtivá hlavně díky akci - a různé popisy prostředí a postav ani moc děj nezpomalují. Takřka pořád je Caim v nebezpečí života. A jak se čtenář bojí o hrdinu, i když zcela zbytečně, když je to první díl trilogie, otáčí stránky rychle. A těší se na konec, aby věděl, jak to vlastně skončí. Jelikož víme, kdo je na té horší straně, nečeká nás žádné odhalení toho hlavního záporáka. 
    Docela mě mrzí, že jsem v knize nenašla více humoru. Sem tam se objevil nějaký vtip, ale na můj vkus ho bylo málo. Vím, ne všichni umí psát humorné knihy. On by se sem možná ten humor ani nehodil, jak bylo vše tak pochmurné a plné stínů. 

    Líbí se mi i promyšlený fikční svět. A dávám body plus za to, že je v kraji, kde se příběh odehrává, teokracie. Myslím, že jsem se s tím zatím ve fantasy knize nesetkala. Ale já už si také nic nepamatuju. Bohužel se, asi prozatím, nedozvíme moc o zahraniční politice. Popravdě ani o politice celkově. Ale je pravda, že se tam řeší, kdo a jak chce vládnout. 
    Na začátku knihy je čtenář vhozen do děje a nemá žádné vysvětlení o tom, kde se nachází, kdo tam vládne, proč tam vládne a jak vládne. Některá jména měst a lidí mohou být matoucí, ale časem se vše vyjasní a už je snadné zjistit, o co jde.

    Opravdu jsem nebyla zklamaná, že jsem Syna Stínů začala číst. Bavilo mě to. Začetla jsem se do kvalitně postaveného fikčního světa a oddálila tak čas, kdy se musím začít učit. Prostě jsem nemohla postavy nechat jen tak stát, že jo. To by nebylo ode mě pěkné. Dávám tři a půl hvězdičky hlavně za tu akci a za to, že jsem se - asi kromě pár stran na začátku, nenudila. A na druhý díl se těším. Snad Kit dostane mnohem více prostoru. A nebo by se mohly objevit jiné zajímavé postavy.

19.01.14

VERONICA ROSSI. Cesta věčnou nocí

Nebe #2

    Musím říct, že jsem se na pokračování Pod nekonečnou oblohou vážně těšila. Sice jsem nešílela, když se dostalo do knihkupectví, ani jsem si nemusela v knihovně nic rezervovat, dokonce jsem hned nezačala číst, když jsem si Cestu věčnou nocí donesla domů. Takže jsem se asi netěšila moc. Někdy mám pocit, že druhé díly jsou nudnější, nejsou tak dobré. Autorky a autoři si chystají půdu pro třetí, závěrečný díl. A v tomto případě tomu není jinak.

    Příběh pokračuje několik měsíců po skončení Pod nekonečnou oblohou. Árie se potuluje s Roarem kdesi venku, pak se vrátí k Perrymu, který je krvepánem Tideů a musí se o své lidi postarat. Což samozřejmě není jednoduché, protože éterové bouře sílí a jsou pravidelnější, jiné kmeny jsou kvůli nim nuceny opustit svá obydlí - a budou se snažit dobýt jiná území. 
    A Árie musí najít Poklidnou modř, aby zachránila Perryho synovce Talona. A jediný, kdo o Poklidné modři něco ví, je Sobol, který si má vzít Liv, Perryho sestru a Roarovu milou. A se Sněním, odkud Árie pochází, to také nevypadá nejlíp.
    Jak vidíte, je to hodně zamotané a vypadá to, že se bude něco dít.

    Pořád se něco dělo. Ale nebylo to akční povahy. Autorka popisuje život Tideů - jejich starosti a zase starosti. Radostí moc není. Víte, mně se zdá, že autorka moc akční události ani popisovat neumí. Nájezd na osadu Tideů dokázala odbýt na stránku a půl. Možná na dvě. Ale s tím velkým písmem to je spíš půl strany. Takže jsme si tu akci moc dlouho neužili, nemluvě o tom, že jsem ani nepostřehla, jak bylo možné to tak rychle ukončit. A znovu se mi to číst nechtělo. Prostě přiběhla hromada lidí a pak... Konec. Naštěstí to nebyl konec knihy. Jsem zklamaná, že tato bitva nedosáhla ani na epičnost bitvy u Helmova žlebu. Ona se tedy ani nesnažila. Možná kdyby autorka napsala:  "Byl útok a pak už nebyl", tak by si ušetřila půl dne práce, kdy přemýšlela nad tím, jak to napíše, a nebyla by to taková hloupost. To jsem se tedy pěkně rozkecala o jedné stránce textu.

   Nechci se jen vysmívat, že autorce něco nejde. Líbilo se mi, jak se příběh začal zamotávat. Přidala mnohem více postav - a s tím souvisí i větší počet problémů. Ale... Ta knížka měla lehce přes dvě stě stran. A tímto se dostáváme k problému, že já nevím, jestli nakladatelství tento druhý díl rozdělilo na dva svazky, nebo to jsou jen pomluvy. Byla bych pro, kdyby celá tato trilogie byla v jednom svazku jako jeden velký román. Myslím, že by to bylo mnohem lepší. Ale tohle bude asi problém více trilogií, ne jen této. Nemluvě o tom, že by nakladatelství ušetřilo na obálkách, že. Prostě by to byl parádní román o necelých 500 stranách. Píší se vůbec mnohostránkové knihy, pokud není stand alone? 

    Jedním z dalších problémů je, že se autorka hlavním postavám moc nevěnovala. Ačkoli příběh byl vyprávěn jejich očima, nemám pocit, že bych se nějak moc dozvěděla o jejich vývoji. Je pravda, že něco o nich v textu najdeme - více asi o Perrym, který musí činit rozhodnutí ohledně svého kmenu - u něho ta psychologie je výraznější, u Árie ani ne, ta spíš jen komentuje. Působí to na mě tak, že oni stojí na místě a zbytek světa se posouvá. Víc se toho děje kolem než v nich.
    Pro mě zajímavou postavou je Sobol, bohužel mu zatím bylo dáno málo prostoru - snad ve třetím díle. A ke zbytku postav se nejde moc vyjádřit. 

   Může se zdát, že Cesta věčnou nocí je zbytečné pokračování, ale já si to nemyslím. Jen mu škodí móda trilogií. Víme, jak a kam se posouvá fikční svět. I když je pravda, že to lze shrnout pár větami. Dávám dvě a půl hvězdičky a moc moc doufám, že autorka ve třetím díle ukáže, zač je toho koleno. Věřím, že třetí díl bude stát za to.


   

04.01.14

CARLOS RUIZ ZAFÓN. Kníže z mlhy

Mlha #1

     Se Zafónovým dílem jsem se už setkala. S Marinou, ze které jsem byla nadšená. Docela dost lidí si s ní neví rady - líbila se jim, nelíbila se jim. Já jí dala pět hvězdiček bez nějakého přemýšlení.
    Kníže z mlhy ale bohužel není tak dobrý jako Marina. Ale je to Zafónův debut, takže přivřeme oči.

    Rodina Carverových se rozhodne kvůli válce (je rok 1943) odstěhovat z města do přímořské vesnice, do domu, kde žil doktor Fleischmann s manželkou a synem Jacobem, po jehož smrti se manželé odstěhovali. Nedaleko domu je zahrada se sochami, které jsou velmi zvláštní. Jakoby to ani sochy nebyly. Všechno zde je zvláštní.

    Příběh je vyprávěn er-formou z pohledu více postav - máme tedy komplexnější pohled na situaci. Asi nejhlavnější (Hlavní se snad stupňovat nedá, že? Hmm.) postavou je Max Carver, mladý statečný chlapec - on velmi často posouvá děj kupředu. 
    Dalšími důležitými postavami jsou Maxova sestra Alicia a jejich nový kamarád Roland, který se s nimi chodí potápět k vraku lodi Orfeus. Neméně důležitou postavou je i Rolandův dědeček Viktor Kray.

    Psychologie postav není moc rozpracovaná. Určitě si však nemyslím, že by to byla nějaká chyba. Víme o postavách to, co je potřeba vědět, abychom mohli věřit tomu, co čteme. Asi není sranda si popsat dokonale postavu a pak zjistit, že není schopna udělat to, co byste potřebovali, aby udělala, a tím posunula děj. 
    Celkově není Kníže z mlhy nijak rozvleklý. Nemá ani dvě stě stran - uvítala bych jich více, aby nemusel být konec takový hektický. Celkově bych raději rozpracovanější popisy prostředí a postav, ale jen kvůli tomu, že mám pro Zafóna slabost.
    Zaujalo mě, jak vypravěč nazýval dospělé postavy celým jménem - jméno a příjmení: Viktor Kray, Maximilián Carver, Andrea Carverová. Není to důležité, ale všimla jsem si toho. Proto vám to píšu.

    V některých recenzích jsem četla, že kdyby byli (autoři recenzí) mladší, tak by se určitě báli. Musím se přiznat, já se bála i v mém pokročilém věku. Carverovi našli v domě promítačku a kotouče s domácím filmem - hned jsem si vzpomněla na film Sinister, díky kterému se čas od času bojím, když jsem sama v bytě. Takže to mělo na mě asi ještě větší účinek, než kdybych ten film neviděla. 
    Tajemství domu Fleischmannových bylo zajímavé. A  samotný Kníže z mlhy byl dost děsivý. Jsem jak ustrašená malá holka. Prostě jsem se nechala vtáhnout do příběhu. A asi jsem omládla o deset let!

    Kníže z mlhy mě hodně bavil. Bohužel tam byly čas od času pasáže, které mě trochu nudily. A atmosféra nebyla taková, jakou bych od autora Mariny čekala. Ale stejně, kdybych napsala já takovýhle debut, byla bych nadšená a celý týden se plácala po rameni. Sice bych měla dát tři, ale dám čtyři hvězdičky. A budu se těšit na pokračování, protože mě vůbec nenapadá, o čem by to mohlo být. Vždyť to skončilo uzavřeně. To je možná horší, než když knihy končí otevřeně a vy musíte dlouho čekat na další díl.

02.01.14

Bíglovská předsevzetí na rok 2014

Jak jsem si stačila všimnout, tento článek nebude nijak originální. Jasně, předsevzetí na začátku nového roku nejsou nikdy nijak originální.
Víte, já si předsevzetí zpravidla nedávám, jelikož mi je jasné, že je beztak nedodržím. Já se znám tak moc dobře, až se toho děsím.
Ale že jsem ráda ve stresu - život bez stresu není život, tak mi nestačí se stresovat jen kvůli škole, tudíž si přidám ještě stres ze čtení. Dopadne to tak, že raději číst nebudu.
Svůj progress v těchto následujících předsevzetích budu zaznamenávat každý měsíc (pokud na to nezapomenu, že) v Bíglovských měsících. To abych věděla, že vůbec nestíhám. 

Dočíst padesát dva knih

To znamená, že musím každý týden přečíst jednu knihu. Což jde. Mělo by jít. V roce 2013 jsem přečetla 67 titulů, v roce 2012 dokonce 70. Jestli to bude postupně klesat po třech, tak bych to stejně měla zvládnout. 
Samozřejmě, také bych chtěla patřit mezi ty frajery, co přečtou 100 knih a více a ani se u toho nezapotí. Ale to já nedám. Bylo by to zhruba 8-9 knih měsíčně. Jsem ráda, že přečtu své 4 kousky.

Mít jen jednu rozečtenou knihu

Jestli čtete můj blog pravidelně, tak je vám jasné, že tohle jsem už dávno porušila. Už včera. A to bylo prvního.
Hlavní problém, proč dočtu tak málo knih, je ten, že jich hodně moc rozečtu a nedočtu. Protože nestíhám a pak je musím vrátit do knihovny. Ráda bych se tedy pokusila zůstat u jedné knihy a opravdu mít rozečtenou jednu. Možná dvě. Tři. Sakra. To je moje prokletí.

Dočíst alespoň pět vlastních knih

Knihy si moc nekupuji. Jsem chudá. Ale čas od času si nějaký ten titul pořídím. Nebo přemluvím svého muže, abychom se šli podívat do knihkupectví. Oňufat a otlapkat všechny knížky. To jsou pak takové chvíle, kdy ho nemám ani trošku ráda, protože mi řekne: "Můžeš si vybrat jen jednu knížku!" Posledně jsem to naštěstí ukecala na dvě. 
V knihovničce mám první Čarozem, Spodek, první Amelii, Vlčí děti (familiérní označení, které používáme s Vránou, jedná se o Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton), neskutečně dlouho - v den, kdy se to vydalo, mám doma Pražský hřbitov a další. (Asi budu muset sepsat článek o tom, co mám v knihovničce nepřečteného, třeba mě to bude motivovat.)

Přečíst celkem 19 200 stran

To není žádná novinka. Chci každý měsíc přečíst 1 600 stran, což se mi vůbec nedaří, a celkově to za rok je 19 200. Tohle bude také velká práce, každopádně se do toho počítají i rozečtené knihy. Já se nepolepším. Jen nevím, jestli do toho mám započítat i strany, které musím dočíst za prosinec. I když, ty jsou docela nepodstatné. 
Prostě musím víc číst.

Dočíst alespoň dvacet pět pokračování

Moc ráda rozečítám série. Toho jste si zajisté všimli. Ale s pokračováním to je o dost horší. V roce 2012 jsem přečetla 13 pokračování, v roce 2013 jich bylo 15. Ráda bych se v rozečtených sérií více posunula, takže se budu na ně zaměřovat. Ale je mi jasné, jak to dopadne. Nevím proč, ale v knihovně moc často na pokračování nenarážím, spíše tam jsou ty první díly. Asi všichni plní toto předsevzetí. Darebáci!

Myslím, že toto mi úplně stačí. Mohla bych si přidat i počet českých knih, protože českým autorům se nějak vyhýbám, i když nejsou o nic horší než ty braky, kterým se věnuji. Mám doma hodně knih z edice Pevnost, takže by o české autory neměla být nouze. 
Také bych si mohla přidat, že recenzní výtisky budou mít přednost. Už dva (možná tři) měsíce dlužím knihkupectví Martinus recenzi na Skočný příliv, na knížku jsem se těšila, a když ji mám doma, nemám na ni náladu - což znamená automaticky body dolů, protože bych to četla jen proto, že musím. Tímto se veřejně omlouvám, ale já to dočtu, vážně. Musím. A nebo jim pošlu peníze a koupím si ji, ale to bych se k té knížce nedostala nikdy. Je to začarovaný kruh.

Každopádně...
Doufám, že se mi podaří vše splnit. Pokud jste si i vy dali nějaká ta předsevzetí, přeji vám, abyste je dodrželi. A pokud to nevyjde, tak i snaha se cení. Já určitě nebudu zklamaná. Jen budu Kristině (Zdravím!) pro smích. Ćož není to nejhorší.

Mějte se krásně a hodně čtěte!   

01.01.14

Bíglovský prosinec #4

Tak je to za námi. Rok dva tisíce třináct oficiálně skončil. Zatlačte slzy a podívejte se na ten nový rok odvážným pohledem. 
Dobře, jsem srab. Bojím se, co se v tomto roce stane. Jako správný bígl se bojím toho nejhoršího. Aspoň pak nebudu překvapená, že. 
Každopádně. Všem přeji do nového roku to, co si všichni přejete. Pokud chcete, abych přestala blogovat, tak to vám asi nepřeju.

A jak probíhal prosinec? Nemocně. Seriálově. Lenivě. Postelově. Nuda. Nuda. Šeď. Šeď. 

Knihy.

Já jsem sice začala hodně číst, ale pak jsem přestala. Koncem měsíce jsem jen sledovala seriály a vůbec jsem nečetla. Stydím se. Měla jsem totiž přečíst moc stránek a samozřejmě, že jsem tento cíl nesplnila.  
Ale dočetla jsem více knih než v předchozích měsících.

Konec a smrt Amelie Anne. Už je to nějaký ten čas, co jsem psala recenzi, ve kterém jsem zmiňovala, že nevím, co si o této knize myslet. A stále nevím. Obávám se, že se nikdy nedozvím, jestli se mi líbila, nebo ne. 61 stran.

Nahá. Ach. No. Nuda. Nerozpracované. Ani ten sex nebyl zábavný.  77 stran.

Já, Monstrum. Paráda. Bavilo mě to mnohem více než první díl. Bylo to nechutnější, děsivější a... Bomba! 237 stran.

[game]. Moje první kniha od severského autora. Ale předpokládám, že tohle není ta pravá severská detektivka. Přečetla jsem to dost rychle. A doufám, že druhý díl bude také takto dobrý. 352 stran.

Stínem políbená. Třetí Vampýrská akademie. Měla jsem ji rozečtenou snad někdy od února? Už bylo načase ji dočíst. No, byla to Vampýrská akademie, takže z toho nejsem tak nadšená jako ostatní. Nechápu, co na tom všichni vidí. 88 stran.

Posedlá. Pamatujete si Stopy hrůzy? Tak toto je jedna kniha z této edice. Myslím, že zrovna první. Když si vzpomenu, jak jsem tuto jednu malou knížečku četla neskutečně dlouho a teď mi to trvalo asi hodinu a půl, je to neuvěřitelné. Tento díl měla moje sestra ráda, prý byla děsivá. Zas tak moc děsivé to není. Ale před patnácti lety to být děsivé mohlo. Asi 85 stran.

Rozečtených knih mám hodně. Asi to ani nemá smysl počítat. Ale rozečtených, které jsem četla jen v prosinci, neni tak moc. Až se divím. Ta nemoc mě dostala z formy. 

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Minulý měsíc jsem psala, že toto musím dočíst k zápočtu. Nedočetla jsem. Zase. A zápočet jsem dostala. Zase. Švejk je pro mě prokletá kniha. 215 stran.

Monument 14. Jsem na začátku. Nemohla jsem se moc začíst. Ale nečte se to nějak špatně. Ráda bych to dočetla. 49 stran.

Dokonalý pár. Já měla rozečítací den. Jsem na začátku. Nevím, jestli se mi to líbí. Ale ráda bych se čtením pokračovala. 58 stran.

Ukolébavka. Opravdu jsem měla rozečítací den. Ale do této knihy jsem se začetla. Baví mě. Bohužel jsem si ji nevzala na Vánoce domů - vzala jsem si učebnici, kterou jsem neotevřela, takže jsem ji nestihla dočíst. Každopádně to asi bude moje první kniha roku 2014. Ale... Znáte mě, že. Určitě máte pochybnosti jako já. 244 stran.

Celkem přečtených stran za prosinec: 1466.
Ani jsem nepřečetla 1600 stran. A už vůbec jsem nezvládla přečíst to, co mi zbývá z listopadu. Chtěla jsem, abych v lednu mohla začít na 1600 stranách. Bohužel. Jsem lemra líná. Ale nejsem srab a nebudu nulovat. Takže... V lednu musím přečíst 2 505 stran. Ahahahahaha. To nedám.

Seriály.

V této podkapitole jsem se činila velmi. Až moc. Opravdu moc. Každopádně pochopíte ten malý počet přečtených stran.

Reign. (1x08) Když jsem dokoukala osmý díl, zjistila jsem, že musím čekat přes třicet dní na díl devátý. To je ale zlé! Moc zlé! I když je to seriál pro náctileté, a je to hodně znát, baví mě. 4 epizody.

New Girl. (1x07) Výhoda tohoto seriálu je v tom, že to trvá tak dvacet minut. Takže jsem si ho pouštěla, když jsem jedla. Ale nějak z toho nejsem nadšená, hlavní hrdinka mi je nesympatická. Někdy jsem se smála, někdy mi to přišlo trapné. V dohledné době neplánuji pokračování ve sledování. 7 epizod.

Almost Human. (1x01) Futuristická detektivka. První díl byl zajímavý. Na detektivky sice moc nejsem, ale tohle vypadá zajímavě. Chci zkusit ještě pár dílů a uvidím, jestli mě to bude bavit. 1 epizoda.

The White Queen. (1x02) Musela jsem si najít náhradu za Reign. Je to dobré. Ale nedokázalo to udržet mou pozornost. Zajímá mě, jak to bude dál pokračovat, ale nespěchám na to. 2 epizody.

The Big Bang Theory. (6x15) Pokračovala jsem dále ve sledování. I šestá série mě pořád baví. Myslela jsem, že to bude horší a horší. Ale stále se u toho bavím. 32 epizod.

The Tudors. (1x03) Dálší náhrada za Reign. Ale jo, bavilo mě to. Ale ne tak moc, abych se na to dívala v jednom kuse. Určitě bych časem chtěla v tomto seriálu pokračovat. 3 epizody.

Dracula. (1x02) Nenadchlo mě to. Předpokládám, že se to rozjede. Ale ty dva díly byly pro mě nudné. Nezajímavé. Škoda. 2 epizody.

Once Upon a Time in Wonderland. (1x03) Once Upon a Time jsem nesledovala. Viděla jsem asi tři díly, ale nepamatuju si je. Zkusila jsem toto a první díl mě bavil. Jasně, grafika není nic moc, Wonderland vypadá moc uměle, ale jde o příběh, ne? Bohužel to není seriál, u kterého bych vydržela dlouho. Ve sledování budu určitě pokračovat. 3 epizody.

Sleepy Hollow. (1x04) Chtěla jsem se v tomto seriálu posunout, ale moc jsem tomu nedala. 1 epizoda.

Agent of S.H.I.E.L.D. (1x10) Od pátého dílu mě to pořádně začalo bavit a takřka najednou jsem se podívala na zbylé odvysílané díly. A teď čekám a čekám. 6 epizod.

Witches of East End. (1x02) Moc jsem se neposunula, ale chtěla jsem. Opravdu. 1 epizoda.

True Blood. (6x01) S mužem jsme si pustili šestou sérii a stihli jsme jen jeden díl. Určitě budeme pokračovat. Jen nevím kdy. První díl mě moc nenadchl. Ale u tohohle seriálu je to skoro samozřejmost. Snad se to později rozjede jako v minulých sérií. 1 epizoda.

The Vampire Diaries. (4x03) Ehm. Celé Vánoce jsem to sledovala v kuse. Prvních osm dílů neskutečná nuda. A pak to začalo být zajímavé. A mozek jsem si parádně vymyla. Skončila jsem s ním, protože mě štve Elena. Zase si vybrala toho Nagelovanýho. On je tak nudný! Nezajímavý! Blé. A také mě štve, že pořád zabíjejí ty nejzajímavější postavy a Elena tam pořád straší. A Alaric! Grrrrr. 69 epizod.

Cult. (1x01) Alaric. Teda ten herec, co ho hrál. Chtěla jsem vědět, proč odešel z Vempajr Dajerýs. Nápad je zajímavý. Ale vzhledem k tomu, že to má jen jednu sérii, to asi moc lidí nenadchlo. Tedy provedení toho nápadu. (Alaric by se mohl vrátit zpátky. Nějak. Třeba jako mumie nebo jako zombie, je mi to jedno, ale ať se vrátí.) 1 epizoda.

The Dresden Files. (1x12) Chtěla jsem tento seriál dokoukat. A chci druhou sérii, která samozřejmě není. Ten seriál zas tak úžasný nebyl, ale bavil mě. 1 epizoda.

Sběratelé kostí. (6x17) Tak jsem se ke Sběratelům vrátila. A zatím mě baví. Uvidíme, kam se dostanu, než to opět přestanu sledovat. 24 epizod.

Červený trpaslík. (10x1) Moc jsem toho z desáté série nestihla. Ale v lednu dokoukám, určitě. Prostě... Byl to los! 1 epizoda.

Jak vidíte, seriálů bylo opravdu hodně. Ani nevím, proč mám potřebu rozkoukávat tolik seriálů. 
Celkem zhlednutých epizod za prosinec: 159.

Filmy.

V kině jsem byla jen jednou. 

Sněhurka a jak to bylo dál. Pohádka, kterou jsem sledovala, když jsem byla malá. A mladá. Ráda jsem se na ni podívala po těch letech.

Společenstvo prstenu. Drinking Game!

Dvě věže. Drinking Game!

Hobit. Šmakova dračí poušť. Kino! První díl se mi líbil mnohem víc. Tady nebyly písničky. Ale Martin Freeman byl boží!

Návrat krále. Drinking Game! (Ten víkend byl dost náročný.)

Expendables. Kdysi jsem už viděla. A s maminkou jsme dělaly cukroví.

Předčítač. Kdysi jsem už viděla. A s maminkou jsme stále dělaly cukroví. 

Jsem toho tolik napsala, že se mi to ani nechce po sobě číst.
Mám plány na nějaké články: Nej knihy roku 2013 - nečekaně. A také bych sepsala článek o mých knižních předsevzetích. Moc jich není a stejně je všechny poruším. 
Už se nebudu vykecávat. Mějte se famfárově a hodně čtěte!