16.06.15

SOPHIE JORDAN. Nevítaní

Nevítaní #1

      Já jsem asi divná. Než si začnu číst nějakou knížku, musím si o ní přečíst spoustu negativních recenzí, aby se mi líbila. Čekám totiž něco příšerného, takže pak můžu být jen mile překvapena. To je případ i knihy Nevítaní
    Davy je nadané dítě, ve třech letech se sama od sebe naučila hrát na klavír (ale není to jen jeden hudební nástroj, na který hrát umí) a je inteligentní. Má úžasného přítele Zaca a její budoucnost vypadá nádherně. Jenže její genetický test ohledně HTS nedopadl dobře - je nositelkou vraždícího genu. A tak se její život ze dne na den změní - je vyhozena ze školy a přemístěna do obyčejné, kde se "učí" s dalšími nositeli, její nejlepší kamarádka s ní nechce mít nic společného. A Zac? To se ještě uvidí. Nejen že se Davy musí vypořádat sama se sebou, ale celá Amerika se musí vypořádat s rychle narůstajícím počtem nositelů.

     Přemýšlím, co přesně za žánr to je. Původně jsem si myslela, že je to dystopie, pak jsem si chvilku říkala, že by to mohlo být postapo. Příběh se odehrává v roce 2021, což je hodně blízko. Vše působí normálně, kromě narůstajícího počtu trestných činů, přičemž vědci zjistili, že nejvíce trestné činy páchají lidé s HTS - vražedným genem, který nositeli utlumuje svědomí a vyvolává agresi (zhruba takto, ono to může být trochu jiné). Nositelé jsou evidováni ve Wainwrightově agentuře, když poruší zákon, je jim na krk vytetováno H. H jako hidiot. To připomíná žluté hvězdy, že? Ostatní lidé se nositelů bojí a panikaří a jsou vytvářeny i internační tábory. Prostě koncentrák. 
    Je jasné, že autorka se inspirovala historií - holocaustem. Musím říct, že vývoj společnosti (panika, strach, nenávist, odsuzování) působil uvěřitelně. Když mají lidé z něčeho strach, začnou se chovat špatně. Lidem je jedno, jestli jste někdy někomu ublížili, jakmile jste označen, jste nebezpečný pro společnost. Myslím, že něco podobného můžeme vidět i u vztahu k muslimům. Víme, že lidé jsou schopni vytvořit koncentrační tábory, takže když nastane nějaký problém (a nemusí to být jen vražedný gen), koncentráky tu budou zase. 

   Příběh je vyprávěn z pohledu Davy ich-formou. Víme díky autorce, že je Davy chytrá a nadaná, ono se to ale v tom příběhu moc neprojevuje, prostě to autorka řekla a tak to je. Může se vám zdát ufňukaná. Ona fňuká hodně, ale tak nějak mi přijde, že na to má právo. Kdo by v takovéhle situaci nefňukal? Asi jsem byla během čtení dost empatická (asi to bude tím, jak jsem to četla v hospodě), ale s hrdinkou jsem cítila stejné zoufalství, že se vlastně nedá nic udělat. I kdyby udělala něco sebelepšího, bude to klasifikováno za špatnost. Nevím, jestli za toto vcítění může autorčin spisovatelský um, nebo jsem se nad tím jen moc zamyslela - přeci jen jsem nějaké ty knihy o holocaustu četla. 
    Další důležité postavy jsou Sean a Gil, oba nositelé. Sean je velký, svalnatý, sexy, hodný a s H na krku. Určitě vás nepřekvapí, že v takovéto knize bude i nějaká ta romantika, naštěstí zde není milostný trojúhelník. A také vás nepřekvapí, s kým ta romance bude. Gil je takový drobný a velmi inteligentní chlapec - počítače, fyzika, matematika. Sean je tajemný až na půdu, o Gilovi se autorka zas tak moc nerozepisovala.
   
   První část knihy mě bavila hodně, v recenzích jsem četla, že to je ta nudnější část. Já se do toho začetla hlavně jen díky té "psychologii společnosti". Druhá, akčnější část mě už moc nebavila. Docela mi to připomínalo sérii Roztříštění a chvilkami jsem si vzpomněla i na Enderovu hru - a to teda nevím přesně proč, jen mi to naskočilo. Hodně se mi líbily části po každé kapitole, kde byly úryvky z vyhlášek, tiskových zpráv, esemesek, e-mailů, trochu to dokreslovalo situaci.
    Dost mě ale mrzí, že se autorka nezmínila o tom, jak je to v okolním světě. Pořád jen mluvila o Americe. A párkrát se zmínila o tom, že nositelé chtějí utíkat do Mexika a Kanady, protože se tam ještě netestuje. Ale co zbytek? Já chci vědět, jestli je panika všude, nebo to jsou prostě jen Američani.

    Kniha nepřinesla nic nového a originálního. Myslím, že když si přečtete nějaký ten memoár z koncentračního tábora, že vám to dá více. A co se týká druhé části knihy, tak to si pak po memoáru přečtěte již zmiňovanou Enderovu hru.
    Dávám tři hvězdičky za to, že se autorce podle mě podařilo vystihnout chování společnosti, dokázala mě u knihy udržet a donutila mě ji rychle přečíst. Druhá část mě docela zklamala a chvilkami nudila. Jsem zvědavá, jaký bude druhý díl. A nějak mám pocit, že to bude taková moje guilty pleasure série. 

    A k tomu žánru - myslím, že to bude něco před postapo.

05.06.15

Nutně-přečíst-hned-teď #1

Rozhodla jsem se, že budu psát další druh článků. Bude to takový občasník.
Občasník o tom, co mám v plánu číst v krátké době. Hlavně doufám, že když to takhle sepíšu a zveřejním, že mě to donutí ty dané knihy přečíst. 
Předpokládám, že tu budou zmíněny i některé knihy z knihovny, až do ní začnu zase chodit, protože teď si dávám od knihovny pauzu, ať se můžu věnovat svým knihám nebo knihám kamarádů, kteří mi je v dobré víře, že je přečtu rychle, půjčili. 

Budu se snažit napsat i to, co od dané knihy očekávám, protože nechci jen dát obrázek a název knihy Nevím, jestli vás to bude bavit číst. Snad ano. 

Tak se do toho pusťme. (Už jsem zveřejnila fotku na instagramu, takže to pro některé nebude žádné překvapení.)

 

Girl Online čtu teď, je to moje priorita. Jde mi to pomalu, hodně pomalu. Dnes jsem přečetla jen jednu kapitolu a nemám ponětí, jestli se do ní ještě dneska pustím. Raději koukám na Doctora Who a píšu tento článek. Doufám, že se tam stane něco, co mě bude nutit číst tu knížku dál.

Pohádková kniha legend je druhá v pořadí, mám ji totiž rozečtenou už asi dva měsíce. Storycollector mi už samozřejmě řekla, že bych ji už měla dočíst, takže... Já se vážně pokusím! A snad mě to bude bavit.

Teď zmíním knihy nezávisle na nějakém pořadí. Budu je číst podle nálady. (Mám strach, že i ty, co mají pořadí, nebudu číst podle pořadí.)

 
Čekání na zázrak a Temné hory jsou recenzní výtisky od Fragmentu. Mám je už docela dlouho. Na Čekání na zázrak jsem se těšila, protože jsem chtěla vědět, jak to vlastně celé dopadne. Bohužel jsem se k tomu ještě nedostala, ale už už! A když nad tím tak přemýšlím, tak já se na to těším i teď, protože to bylo takové milé, oddechové čtení. 

Temné hory jsem se už pokoušela číst dvakrát. Dvakrát! Poprvé jsem zvládla asi jen kapitolu, nebo dvě. Druhý pokus mě dostal už do poloviny, jenže jsem to přestala číst, protože bylo tenkrát zkouškové a já se na to pak vykašlala. Začátek mě moc nebavil a vůbec se netěším, až to začnu číst potřetí. Třeba mě to začne bavit, ale moc tomu nevěřím.



Školu dobra a zla jsem začala číst hned po tom, co jsem si ji koupila. Bavilo mě to hodně. Proč jsem to sakra nedočetla? Sice jsem to už rozečetla, ale začnu od začátku, protože si už nepamatuju vše. Těším se. A těším se i na druhý díl, který si musím pořídit. (Ale nevím kdy.)

Hru o trůny mám rozečtenou už asi tři roky. Podruhé jsem to začala číst asi před rokem a myslím, že je už čas to dočíst. Ale budu pokračovat tam, kde jsem skončila, nechce se mi to začít číst potřetí. A mám chuť se konečně podívat na ten seriál, ale nechci si spoilovat knížku. Celou sérii už mám doma v knihovničce. Takže upřímně doufám, že jsem neudělala chybu, když jsem do ní investovala. Jsem na straně 306, baví mě to, zatím jsem se nedostala tam, kde jsem poprvé skončila. Už se těším, až budu číst to, co neznám. 


Město mrtvých je druhý díl Kladiva na čaroděje. První díl se mi docela líbil. Když mi to Vojta půjčil, těšila jsem se na to. Teď už se mi do toho moc nechce, ale musím to přečíst. Doufám, že mě to bude bavit aspoň stejně jako první díl. 

Démona z Hex Hall mi půjčila kamarádka asi tak před dvěma lety. Takže už je opravdu pravý čas, abych to přečetla a vrátila. Už si ze mě dělá kvůli tomu srandu. První díl mě bavil, i když tam byla hromada klišé. Vůbec se mi do toho nechce, ale nechce se mi nechat rozečtenou sérii, takže se do toho pustím, ať chci, nebo ne.

To by bylo vše. Osm knih je docela hodně, budu ráda, když je do konce srpna přečtu. Když ne, tak ne, asi se zlobit nebudu. Ale mám velkou chuť se podívat do své skříně plné knížek a vybrat si další, takže nejdřív musím tyhle přečíst.
Teď se objevuje otázka: Zvládnu číst jen tyto knihy, nebo rozečtu i některé mimo seznam?


04.06.15

Bíglovský květen #16

Květen už je pryč. 
Ten čas utíká rychleji, když chcete, aby se vůbec neposouval. Nemůžeme se na rok zastavit na jednom dnu? Co?
Začátek května vypadal na čtení slibně, ale pak se to pokazilo, když jsem začala chodit na praxi. Bylo to pro mě náročnější, než jsem si myslela. Ani nevím proč. Jen jsem si doma v klidu připravila výuku a pak jsem si to odvykládala před třídou. Vypadá to jako pohodička, že?  
Nejhorší je, že jsem začala používat svůj učitelský hlas a tón i na svého muže. Naštěstí jsem si to uvědomila hned, jak jsem to vypustila z pusy. Nedokážu si představit, jak bych mluvila, kdybych učila delší dobu. To už by se mnou můj muž asi vůbec nevydržel.

Knihy.

Dočtených knih mám žalostně málo. Stydím se! Mohla jsem se více věnovat čtení, ale mně se moc nechtělo. Dost mě to mrzí, protože jsem nestihla dočíst knížky, které jsem chtěla. Achjo.



Nevítaní
je kniha, o které jsem si myslela, že bude příšerná. Čekali byste něco jiného? Nakonec se mi kniha líbila, je to teď taková moje guilty pleasure. Názor na Nevítané mám napsaný, jen musím ten text ještě opravit, pak ho mohu zveřejnit. Mám pocit, že jsem se ve svém názoru trochu víc rozepsala (samozřejmě jsem opakovala jednu informaci pořád dokola, jak je u mě zvykem, že), tak se můžete těšit.  290 stran.
Bez naděje je oblíbená kniha, ale mě moc nenadchla. Četla se dobře, to jo, ale to bude tak nějak vše. Bylo to moc předvídatelné a myslím, že jsem uhodla snad vše. Autorka si to ale pěkně promyslela, to uznávám. I na tuto knihu mám již napsaný názor, opět stačí jen opravit chyby. Tady jsem už měla problém napsat něco delšího, takže čekejte stručnost. 141 stran.
 
Dočtené knihy jsou jen dvě, ale rozečtených mám hodně. Byly to knihy z knihovny a jak jsem už psala, nestihla jsem je dočíst. Musela jsem je vrátit. Bavily mě. Snad je ještě někdy v knihovně potkám, protože bych si je někdy ráda dočetla. 
Ale podařilo se mi do knihovny vrátit úplně všechny knihy, takže se konečně můžu v klidu věnovat svým vlastním knihám nebo knihám, které mám půjčené od kamarádů. 
 
 


Pohádkovou knihu legend mám rozečtenou už druhý měsíc. Nemůžu se donutit ji dočíst. Do konce léta to určitě stihnu. 50 stran.
A co když jsem blázen? byla taková zvláštní kniha. Nevěděla jsem, co si myslet. Nevím, jestli tam měl být nějaký příběh, nebo to mělo mít epizodní charakter. Špatně se mi to popisuje. Zkuste ji a pak mi řekněte, jaké to nakonec bylo. 29 stran.
Tajemné bratrstvo pana Benedikta je parádní kniha. U té mě opravdu mrzí, že jsem ji nestihla dočíst. Byla zábavná i napínavá. A opravdu chci vědět, o co tam jde. Doporučuji! 132 stran.
 
 
 
Učeň lovce duchů na mě působil ze začátku dost nudně, ale pak byla kapitola, při níž jsem se fakt bála (byla jsem sama v noci v bytě). Předloha k filmu Sedmý syn, nejdřív jsem si chtěla přečíst knížku, pak se na film podívat. Možná to pořadí obrátím. 66 stran.
Girl Online jsem dostala na sraze Joty, na který jsem se vetřela (když mě nikdo nikam nezve, musím se pozvat sama, že jo). Začala jsem to číst, když jsem jela domů ze Světa knihy. Přečetla jsem jednu kapitolu, pak jsem usnula - byla jsem fakt unavená, nebylo to knihou. Zatím jsem tam nenašla důvod, proč by to měl být takový bestseller. Naštěstí to ze sebe nedělá žádnou kvalitní knihu, prostě je to románek pro náctileté - za mě body plus, jsou knihy, které jsou příšerné a všichni kolem se tváří, že by si zasloužila Nobelovu cenu. 119 stran.
 
Celkem přečtených stran za květen: 827.
 

Seriály.

V květnu jsem se dívala spíše na filmy. Ale seriálům jsem se také věnovala. Nakonec jich bylo víc, než jsem chtěla. Jako vždy.

The Royals (1x09). Začlo to být drsné, ze začátku se zdálo, že to bude taková telenovelka. A ona to telenovelka je, ale o dost víc dramatičtější. Jsem zvědavá na poslední díl. 3 epizody.
Younger (1x09). Tenhle seriál mě také začal hodně bavit, je to pohodová dvacetiminutovka. Čekám, kdy se prokecne, že jí je přes čtyřicet. Ale myslím, že v první sérii tomu tak nebude. 5 epizod.
Comeback (2x06). Jen dvě epizody, nějak mě to přestalo bavit. Ale někdy se k tomu vrátím. 2 epizody.
Outlander (1x12). V květnu jsem tenhle seriál flákala, ani nevím proč. Baví mě hodně, ale asi jsem neměla náladu na skotská dramata. 1 epizoda.
Young & Hungry (2x08). Jojo, pohodová dvacetiminutovka, kterou mám fakt ráda. 4 epizody.
Doctor Who (3x01). Ano, po dlouhé době jsem se vrátila k Doktorovi. Některé díly mě baví, některé ne. Prokousávám se tím pomalu, ale jistě. 13 epizod.
Gilmorova děvčata (6x05). Ta šestá série je nudná. A už si ani nepamatuji, co se dělo v páté. Vzhledem k tomu, že se na to dívám s dabingem, tak to mám jako pozadí. Docela mě mrzí, že už mě to tolik nebaví. 5 epizod.
Wayward Pines (1x01). Aspoň nějaká novinka. Kamarádka četla knihu a moc z ní nadšená nebyla. Zajímalo mě, jaký bude seriál. A musím říct, že první díl se mi líbil. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. 1 epizoda.
Zaklínač (1x13). Muž začal hrát hru, Geralt v ní vypadá fakt dobře! Ach! Dokonce jsem si k posteli dala Krev elfů, snad se k té knížce dostanu. Seriál je nicmoc, ale mám ho ráda. Taková nostalgie. 13 epizod.
Bylo nás pět (1x03). Na praxi jsem měla vyučovat Karla Poláčka a nemohla jsem si vzpomenout, jak se těch pět jmenovalo, takže jsem si musela pustit seriál, který je fakt super. 3 epizody.

Celkem zhlédnutých epizod za květen: 50.

Ufff. To vypisování seriálů je hrozná nuda. Měla bych se dívat jen na jeden. Tak! (Problém je, že už v červnu jsem jich viděla víc než jeden.) Také jsem byla v kině na Mad Maxovi, bylo to parádní. Ani chvilku jsem se nenudila. Takže doporučuji.
Snad bude červen lepší měsíc. Ale spíš čekám, že červen bude pro mě velká tragédie a změní mi hodně život (samožřejmě že k horšímu). 
Takže mějte se líp než já a hodně čtěte!