24.04.13

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ. Stanice Armida

     O Lucii Lukačovičové jsem už slyšela. V Pevnosti. Kde jinde, že? Zatím jsem ale neměla možnost si od ní něco přečíst. Až nedávno jsem uviděla v knihovně krásnou obálku. Však se sami podívejte na obrázek hned vlevo, naživo je ještě pěknější. Knihu jsem vzala do ruky a podívala jsem se co, kdo a jak. Protože mi jméno autorky nebylo neznámé, neváhala jsem a v pacinkách jsem tuto drobnou knížečku nechala. 

    O ději vám toho moc neřeknu, stačí si přečíst anotaci. Stanice Armida je málostránková, takže bych toho nemohla více vyzradit. A také vám chci nechat nějaké to překvapení.

    Lukačovičová nás hned v první větě vnese do děje. Hmm, myslím to tak, že se na začátku nijak nevykecává a jde do toho prostě po hlavě. Tedy hned první větou. Možná vás překvapí, jako i mě, že se neobtěžuje s představením svého fikčního světa čtenáři. Příběh je vyprávěn tak, jako bychom tento svět znali a bylo nám vše jasné. Možná Lukačovičová publikovala různé povídky z tohoto světa. Každopádně to příběhu nijak neškodí.
    Postupně se během čtení dozvíme, že se s hlavním hrdinou ocitáme ve vesmíru. To tedy víme i z anotace. Na stanici, kde žijí spolu jak pozemšťané - Terrané (terra, ae, f. = země), dále Opálové (Opálka na obálce), Smaragdi a další. Pozemšťané jsou zde reprezentováni různými národnostmi. Opravdu rozmanitá společnost.
    Aby se všichni, pozemské národnosti a mimozemšťané, domluvili, používají interlingvu. Lingua franca ve vesmíru. Tím je vyřešen problém komunikace a potřeby překladatele opálštiny a smaragdštiny. Nebo potřebu rybičky - kdo nerad ryby, musí být nadšen!

    Hlavní postavou je Viktor Frenchstone, psycholog a xenolog. Myslím, že mám pro něho slabost. Chytrý pán, který umí číst v lidech a mimozemšťanech i bez telepatie. A umí toho řádně využít. Předpokládám, že by dokázal být i zajímavým záporákem. Ach.
     Frenchstone není jedinou postavou, z jejíž pohledu bude příběh vyprávěn. Další, druhou hlavní, postavou je Alison, policistka, která bude Frenchstonovi pomáhat, nebo Arkadij Aisenjev, ruský kníže. 
     Pro mě velmi sympatickou a zajímavou postavou byla Tin Rose - má trochu nelegální zaměstnání a kovový obličej. Kdyby autorka napsala o Tin nějaký příběh, vůbec bych se nezlobila.

    Styl vyprávění mě zaujal. O rychlém vstupu do děje bez vysvětlení jsem se již zmínila. Rozvleklými popisy nás autorka nezahlcuje. Popisy jsou zde velmi krátké, nutné k pochopení situace a navození té správné atmosféry. Nenajdete zde pasáže, kde by si autorka procvičovala líčení. Díky tomu děj pěkně rychle utíká a nezastavujete se. Jedině, když knihu zavřete.
    Rychlému ubíhání děje možná napomáhá i ostré střídání scén - jako třeba ve filmu. Kapitoly jsou rozděleny do menších celků - podle prostředí, situace a postavy. 
    Zajímavé bylo i zvýraznění vnitřních monologů postav. Díky tomu si uvědomíte, že postavy jsou přemýšlivé a že jim mozek furt jede. Jako některým pusa.

   Když to vše smetu dohromady, máme tady rychle ubíhající příběh z vesmírného prostředí s několika druhy mimozemšťanů. Kniha se čte prakticky sama - jen se brzdíte otáčením stránek. Akčních scén zde nebylo málo, i drobounkou romantiku najdete. Detektivní zápletka byla zajímavá a konec byl pro mě překvapivý, i když chvilkami trochu nepochopený. Ale to přisuzuji mé nepozornosti. Lukačovičová píše srozumitelně. Dávám čtyři hvězdičky a doufám, že se brzy dostanu k autorčiným dalším dílům.
   

19.04.13

L. J. SMITH. Tajemství upírů

     Nemám ráda Upíří deníky. To jste určitě už zaregistrovali. Kdo ne, tak vám to říkám teď. L. J. Smith ale nenapsala jen tuto sérii, má jich na kontě víc. Zatím jsem se k žádné další nedostala. Každopádně Říše temnot vypadá zajímavě. No, zajímavě. Na goodreads má dost vysoké hodnocení, až se mi tomu nechce věřit.
     Dalším kladným bodem je fakt, že každá kniha je o někom a něčem jiném. Chachá! Žadné roztahování bez(na)dějného děje do několika knih! 
    
    Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá Poppy, které lékaři na začátku prázdnin diagnostikovali rakovinu slinivky. Poppy by měla nulovou šanci na přežití, kdyby jí její kamarád James nenavrhl, aby se stala upírem. James sám upírem je, takže to vlastně není žádný problém. Každopádně by byla zajímavá zápletka, kdyby hledali celou knihu nějakého svolného upíra, který by Poppy přeměnil. No, celou knihu by to být nemuselo. Protože má Poppy silný pud sebezávhovy, souhlasí s přeměnou. Jenže se do toho připlete její bratr Phil, takže to nejde jako s tím máslem. Nemluvě o tom, že Říše temnot má svá pravidla, přeměna člověka v upíra je bohužel porušuje. Dopadne to dobře? Podaří se jim to? Co myslíte?

    Příběh je psán v er formě, a to z pohledu tří postav. Nejčastěji se setkáváme s Poppy, pak s Jamesem a nejméně s Philem. Naštěstí.
    James s Poppy jsou docela sympatické a rozumné postavy. Přijde mi to až neuvěřitelné, když je autorkou L. J. Smith. Poppy samozřejmě byla chvilkami na zabití, ale bylo to jen dočasné - vysvětlilo se to nedostatkem Jamesovy krve. Výměna tělesných tekutin není žádná sranda. Bohužel mi ti dva nepřirostli k srdci.
    A pak tu máme bratra Phila. Nikdy jsem bratra neměla, takže nevím, jestli mají opravdu takové ochranitelské pudy. Každopádně se choval jako blb. Pokud bych chtěla nějakou postavu z Tajemství upírů urazit, nazvala bych ji Philem. Nebyl hloupý, ale rozhodoval se sám a názory ostatních ho nezajímaly. A zbytečně prodlužoval, již tak zdlouhavý, děj. Jako by autorku vedla nutkavá potřeba mít v každé knize příšernou a neoblíbenou kladnou postavu. A když z hlavní hrdinky udělala rozumného člověka, tak to musel schytat někdo jiný.
   
    Svět Říše temnot není moc popsán. Víme, že je to "sdružení", mafie, upírů, vlkodlaků, čarodějek a Smith ještě ví, čeho všeho. Víme, že Říši temnot vedou starší, kteří vytvářejí zákony. Aby mohli prudit. Nesmí se zamilovat do lidí, nesmí nelegálně měnit lidi v upíry - jak se legálně mění lidé v upíry tam nebylo řečeno. Což mě mrzelo, jelikož jsem chtěla vědět, proč je Poppy nelegální. Tak snad se v dalších knihách dozvíme více.
    Upíři jsou tady relativně běžní. Může je zabít dřevo, ale nevadí jim česnek a tekoucí voda, nepotřebují hlínu ze svého rodného místa. A slunce je oslabuje - víc oslabuje ty, kteří byli změněni než ty rodilé. Krev musí pít, protože je pak začne bolet celé tělo - toto je více, biologicky, popsané. V této souvislosti jsem si vzpomněla na film Návrat oživlých mrtvol, kde zombie žraly mozky, aby je to nebolelo. Pokud máte bolesti, tak jste buď chudokrevní, nebo bez mozku.

    Styl psaní je smithovský. Krátké, jednoduché věty. Opravdu se nemusíte bát dlouhých a nesrozumitelných souvětí. Dloupé popisy prostředí a postav také neobtěžují. Není tu skoro nic, co by zpomalovalo děj.
     Až na děj. Děj se zpomaluje sám. Z počátku jde všechno rychle, to byly chvíle, kdy mě ta kniha ještě bavila. Jenže nastala půlknihová proměna Poppy v upíra. Chápu, že to není žádná legrace, zkušenosti s tím nemám, ale vyloženě mi to přišlo jako nahánění znaků. Kdo psal nějaký dlouhý text, tak ví, o čem mluvím. Posledních pár kapitol se řešilo aspoň i jiné dráma, kdyby ne, Tajemství upírů bych četla asi ještě týden.
    Věřím, že to nebude spoiler, protože je to trochu jasné... Konec se vyřešil tak náhodně. Deus ex machina v praxi. L. J. Smith navazuje na tradici antických tragédii. Bohužel její kniha není antická, jen tragická. Člověk by si myslel, že tak zkušená autorka by dokázala vymyslet složitější, elegantnější ukončení zápletky. Ne, asi nedokáže. Nebo nemá tu potřebu.

    Tajemství upírů je čtivější než Upíří deníky, ale i tak to není žádná sláva. Děj je zbytečně natahován, výhodou je, že je natahován jen v jedné knize. Nic moc se v příběhu neodehrává. Lehce přes dvě stě stran přečtete rychle, pokud si raději nebudete chtít rozečítat jiné knihy. Doporučuji Tajemství upírů číst v místech, kde si snadno nemůžete obstarat jinou knihu. Tomuto jednoduchému (nemyslím tím "slaboduchému") čtení dávám dvě hvězdičky. Upřímně, docela se těším na další díly - to ten můj literární masochismus. Zvláště se těším na díl o čarodějkách. Možná někdy najdu knihu od L. J. Smith, která bude vážně dobrá!
     
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

16.04.13

SARAH WINMAN. Když byl bůh králík

    Opět tu máme literární debut. Myslím, že v poslední době se jich objevuje větší množství. Možná to bude tím, že se dneska vydává skoro vše. Tedy v zahraničí. U nás to ještě moc nejde. Možná naštěstí?
    
    Děj této knihy se nedá tak moc dobře popsat. Kdybych se ho snažila popsat nějak blíž, tak bych už spoilovala. To samozřejmě nechci.
    Když byl bůh králík je vyprávění o jedné britské rodině. V anotaci se můžete dočíst nějaké body, co v knize jsou. Ale podrobně se to dozvíte až při přečtení.

    Hlavní hrdinka - Elly - vyprávěla příběh v ich formě. Vyprávění začalo v roce 1968, kdy se narodila, skončilo v roce 2001. Nebo lépe řečeno po roce 2001. Tady vidíte, že kniha zahrnuje velký počet roků, během nichž se příběh odehrává. Zajímavé je, jak se v knize mění náhled na situace. Z počátku je to lehce naivní - však také Elly byla dítě. Ke konci je to pohled dospělého člověka. (I když je to celé vyprávěné dospělým člověkem. Usuzuji tak z toho, že se v textu vyskytují vševědoucí věty. Věty, které říkají, co bude za pár let.)
    Když byl bůh králík je rozděleno na dvě části. Podle let. 1968 (narození Elly) a 1995. Druhá část se odehrává patnáct let po skončení první části. Líbí se mi, jak autorka upozorňovala na různé historické události. Například smrt Martina Luthera Kinga, smrt Gianniho Versace (nemám ponětí, jak se to deklinuje, tak mě kdyžtak opravte) a nebo také smrt princezny Diany. Hádejte, co mají všichni tři společného. Ehm. A pak je tu také jedna věc, kterou si někteří z vás i pamatují.

    Postavy byly zajímavé. Tečka. Nevím, jestli vám chci o nich říkat něco více. Myslím, že je lepší, když se s nimi seznámite osobně. Osobně s knihou v ruce. Nerozčilovaly mě. Ani jedna postava. A většinou byly i uvěřitelné. A některé ani trošku. Každopádně měly své kouzlo. Obecně můžu říct, že se zde potkáte s velkým počtem homosexuálů. Některé postavy mi přišly typově stejné (Nancy a Ginger), i když ne úplně.
   Má nejoblíbenější postava je Arthur. Také bych chtěla znát takového Arthura. Galantní a velmi inteligentní pán. I když byl už starý, tak to byl pořád frajer!

    Nejvíce mě na "králíkovi" zaujal jazyk. Slovní jazyk. Králičí ne. Víte, po všech těch sra... ndovních kníhách je to příjemně osvěžující. Není to psáno složitě, ale je to psáno... Pěkně. Chytře. Líbily se mi metafory, přirovnání. Líbilo se mi užití zájmena jenž. Nešlo zde jen o to, aby se vyprávěl nějaký příběh (jak je dneska časté), ale bylo to i tom, jak je to napsané. Samozřejmě ti, co čtou kvalitní literaturu, si budou říkat, že na tom jazyku nic není. Pro nás, co čteme ty horší knihy, je to něco pěkného.

     I když "králíka" spíše vychvaluji, musím říct, že jsem se tak v polovině vyprávění nudila. A to tak moc, že jsem knížku chtěla zahodit a nedočíst ji. Příběh nikam nevede. Jenom se čeká na další epizodu. Ale také to chápu. Je to vyprávění o životě. A nikdo neví, kam jeho život povede, že. Stejně to ale nemění nic na faktu, že jsem se nudila.
    Necelých sto stran na konci mě asi bavilo nejvíc. Trochu mě to o tom životě nutilo přemýšlet. Neříkám, že je kniha plná poselství, která bychom si měli vzít k srdci. Ale drobné náměty na přemýšlení tam najdete.

    Když byl bůh králík dostává ode mě čtyři hvězdičky. Převážně za jazyk. Pak také za ironii a nadhled. Není to tak úplně super, ale jako debut je lepší než většina. I když to není žádný argument, proč se mi kniha líbila, ale... Bylo to milé a neagresivní čtení.
   

10.04.13

VERONICA ROSSI. Pod nekonečnou oblohou

     Opět jsem se začetla do knihy z nějaké série. A opět do série, která má v překladu jen první díl. To je skoro prokletí. Pod nekonečnou oblohou je autorčina prvotina, kterou hodnotím kladně. Dobrých nápadů je zde totiž požehnaně.

    Na celé knize je pro mě nejzajímavější její fikční svět, který je pestrý. Pro všechny lidi jsou největším problémem éterové bouře, které jsou v poslední době častější a mají mnohem ničivější následky. Lidstvo je ale rozdělené na skupiny, které se éteru vyhýbají svým způsobem. 
    Nejcivilizovanějšími jsou lidé z Lusků (velké obytné areály, v nichž jsou lidé zcela izolováni od vnějšího světa). Aby se v nich lidé nenudili, používají Moudrooka (něco jako monokl, ale s přípojkou na internet - zcela primitivně řečeno), skrze nichž se mohou dostat do Říší (něco jako místnosti v chatu, ale 3D - ještě primitivněji řečeno), ve kterých tráví všechen svůj  čas - nic v nich ale není opravdové, je to jen virtuální realita. Každopádně tam zažijete i nezažitelné. Jenom pár lidí v Lusku (teda, ono těch lidí asi bude víc, ale v knize bylo pár), tam opravdu dělá nějakou užitečnou práci.
    A pak máte vnější svět. Zde lidé žijí na primitivnější úrovni - ale žijí a opravdu prožívají. Tady není nic jen jako. Lidé se sdružují do kmenů, kterým vládne Krvepán. Kmeny mezi sebou bojují - hlavně kvůli potravinám. To je jak v pravěku - ale o mamutech tady nebyla řeč, no. Tihle lidé bývají ještě ti hodní. Horší jsou pak kanibalové a nebo samotáři roztracení - ti asi nebudou tak nebezpeční, každopádně byste je určitě nechtěli potkat.
    Lidé mimo Lusky může postihnout jakási éterová mutace, která jim zlepší nějaký smysl. Můžete dobře vidět, slyšet - třeba i cizí myšlenky, nebo vám čich umožní cítit nálady a pocity. A to ještě ani nevíte, co dokáže postava malého chlapce - Uhlíka.
    Vidíte, že je tento fikční svět opravdu pestrý, že jsem vám nelhala. Líbí se mi kombinace virtuální reality, patriarchálního kmenového sdružení (nenapadají mě slova, jak jinak to popsat) - kontrast vymoženosti a primitivnosti, superschopnosti a zničená zem, která trápí naprosto všechny. Bohužel není v knize vůbec vysvětlené, co se stalo s planetou, že jsou zde éterové bouře. Ono vůbec nejde poznat, jestli je to vývojové stádium Země, tak jak ji známe, nebo je to alternativní realita - jedna podoba z možných realit.
 
     Prožívání věcí na vlastní kůži bylo popsáno mnohem zajímavěji a živěji než prožívání v Říších. Chtěla tím snad autorka naznačit, že bychom měli zvednout zadek od internetů, odhodit všechny fikční světy a začít žít své životy? Filosofická otázka.

    Dějem vás nebudu zatěžovat, přečtěte si anotaci. Nebo se také můžete podívat na trailer.

    Kniha je psána v er formě z pohledu obou hlavních postav. Kapitola se jmenuje podle postavy, z jejíž pohledu je to vyprávěné. To už není v dnešní době nic originálního a vídám to v knihách často.
    Postavy mi byly sympatické.  Ani jedna mě nerozčilovala. Dokonce jsem je i chápala. Hlavní hrdinka Árie je sice trochu hloupá, ale pochopitelným způsobem. Jestli si vzpomínate, jak jsem psala o Deklaraci smrti, ve které je postava Anny, která byla hloupá, kvůli svému vymytému mozku. Tak zde je to podobné. Árie zná vše z virtuální reality, nic nezažila na vlastní kůži, takže je jasné, že když se dostane do skutečného života, že bude zmatená. Každopádně ne tak, abych musela zoufalstvím mlátit hlavou do zdi.

   Po dějové stránce mi přišla kniha poněkud  chudší. Lehce předvídatelná. Nevybočující z řady. A nijak posazující na zadek. Romantická linie byla jasná - hlavně díky anotaci, že. Abych jen nekritizovala, místy byl děj i napínavý. Psáno je to čtivě. Stránky obracíte rychle - bude to také tím fontem, který je použit.
   
    Drobná kniha s velmi zajímavým fikčním světem, postavami, které nebudete pro jejich charakter nenávidět. To vše popsáno čtivě a srozumitelně. Krom úplného začátku, tam se budete možná trochu ztácet - ale jak jsem vyčetla z goodreads, tak tam se ztrácel každý. Dávám tři hvězdičky a doufám, že už brzy bude vydán druhý díl, protože mě zajímá, jestli...
   

05.04.13

STEPHANIE PERKINS. Polibek pro Annu

     Také se vždy těšíte, až se začtete do knihy, kterou všichni chválí a která má opravdu vysoké hodnocení? A také jste pak smutní z toho, že se vám ta kniha nelíbila tak jako ostatním? Zažívám to často, pomalu si na to i zvykám, ale stejně to nemám ráda.
    Polibek pro Annu chválí takřka všichni. Čekala jsem, že to bude mimořádný příběh a mimořádně napsaný text. Opravdu jsem se těšila. Bohužel jsem se těšila tak moc, až jsem se přetěšila.

    Anna Oliphantová musí kvůli svému otci, úspěšnému autorovi braků, odjet studovat do Paříže. I když neumí francouzsky. A i když neumí francouzsky, nevadí to. Tato škola je pouze pro Američany a vyučuje se zde v angličtině. Hned od začátku se dostane do party, ve které je úžasný, pohledný, vtipný, sexy, super, cool Étienne St. Clair - všichni mu samozřejmě říkají jen St. Clair, protože oslovovat se jmény není pařížské. (Abych ale autorce moc nekřivdila, nakonec to má svůj význam.) Asi nebude pro nikoho spoiler, že se do něho Anna zamiluje. Má to ale háček - St. Clair má slečnu. Horší by bylo, kdyby měl lepru. Další kamarádi nejsou tak podstatní, ti pouze dokreslují prostředí. Celá kniha je o jednom školním roce v Paříži a o tom, jak si hlavní hrdinové budou k sobě hledat cestu. Jestli vůbec budou.

    Příběh je vyprávěn Annou v ich formě. Vyprávění v ich formě mi nevadí, ale vadí mi, že to bylo vyprávěno nespisovně.  Ano, schvalování nespisovnosti v knihách je záležitost vkusu jedince. Mně osobně se to moc nelíbí, ale taky to není stoprocentní. Například Zusakův Posel byl také vyprávěn nespisovnou ich formou, ale nevadilo mi to. V Polibku pro Annu mi to kazilo dojem z celé knihy. To je takový můj osobní problém, tak to berte jako menší výkřik do blogu.
    Postava Anny mi ze začátku byla nesympatická. Ke konci knihy bych o sympatiích také moc nemluvila, ale bylo to už lepší a stravitelnější. Někdy jsem jí ale dokonce rozuměla. To byla moje slabší chvilka, určitě. 
    Docela mě zaráželo, že si Anna stěžuje na svého otce jako na autora knih. Píše podle ní blbosti. Fajn. To píše i sama autorka Polibku pro Annu, ne? Je sice hezké, že má Anna takový dobrý literární vkus, ale nemusela by si myslet, že Émile Zola je žena. Promiňte mi můj intelektuální snobismus. 
   Anna ráda kritizuje filmy a chtěla by být filmovou kritičkou. Byla velmi překvapena, že někdo ví, že film Texaský masakr motorovou pilou byl remake. Kdo z vás to neví? Charakterově Anna není ale ta nejhorší postava.
    St. Clair. Má dokonce jednu větu jen na jeho jméno! Tak to je ten St. Clair, který tak fikčně oblbuje čtenářky po celém světě? Šmankote! I když mu je pouhých osmnáct let, musím říct: To není chlap. To je dvanáctiletá holka! A je to hysterická fňukna. 

<spoiler> On se prostě nemohl sebrat a odletět za svojí matkou, i když mu to otec zakázal? To prostě musel fňukat a chodit za školu? (I kdyby odjel, tak jeho absence ve škole by byla stejná.) Jako synáček bohatého tatínka si určitě nemohl stěžovat na nedostatek peněz. A i kdyby ano, tak má kamarády, kteří by se určitě na tu hloupou letenku složili. Grrrr. </spoiler>

    Abych to shrnula, postava Anny a St. Claira mi nepřišly sympatické. Ani mě moc nezajímalo, jak to s nimi skončí.

    Jediný klad shledávám ve srovnání, lépe řečeno, v zobrazení kontrastu mezi dvěma kulturami - americká a francouzská. Ať už je to móda - Francouzi prý nemají rádi bílé tenisky, nebo národní zvyklosti a zákony - v Americe se může pít alkohol až od 21 let, ve Francii můžete pít víno už v šestnácti, jiný věk je potřeba i k získání řidičského průkazu. Důraz na tyto odlišnosti se mi zdál nejzajímavější na celé knize.

    Polibek pro Annu se čte snadno a rychle. Dlouhá a složitá souvětí zde nejsou. Styl psaní nebyl nejhorší, pouze mě mrzí nespisovnost v překladu. Postavy jsem neměla ráda a díky nim jsem se trochu vztekala. Dávám dvě hvězdičky a přemýšlím nad tím, že si možná přečtu druhou knihu od Stephanie Perkins. Víte, paní autorka má totiž nádherné vlasy!
  

03.04.13

Literární zlo

A

Albert Espinosa. Žlutý svět
Alice Clayton. Nabíječ (Cocktail #1) 
Alyson Noël. Napořád (Nesmrtelní #1)
Amanda Stevens. Okřídlená duše (Graveyard Queen #1)
Amanda Stevens. Království (Graveyard Queen #2)
Anne Blankman. Vězeň noci a mlhy (Vězeň noci a mlhy #1)
Avery Williams. Alchymie věčnosti (Inkarnace #1)
 

B

Becca Fitzpatrick. Zavržený (Zavržený #1)
Bernd Perplies. Bájná pečeť (Věk magie #1)
 

C

Carlos Ruiz Zafón. Kníže z mlhy (Mlha #1)
Caroline Carlson. Poklad Čarodějky ze severu (Téměř ctihodná liga pirátů #1)
Caroline Kepnes. Ty (Ty #1)
Cat Clarke. Trýzeň
Catherynne M. Valente. Nesmrtelný příběh
C. D. Payne. Brenda Veliká 
Colleen Hoover. Bez naděje (Bez naděje #1)
Cressida Cowell. Jak vycvičit draka (Naděje kmene Chlupatých chuligánů #1)
 

Č 

 

D

Dan Abnett & Mike Lee. Démonova kletba (Malus Temná čepel #1)
Dan Abnett & Mike Lee. Krvavá bouře (Malus Temná čepel #2) 
Dan Wells. Nejsem sériový vrah (John Cleaver #1)
Dan Wells. Já, Monstrum (John Cleaver #2)
 

E

Elizabeth Wein. Krycí jméno Verity (Krycí jméno Verity #1) 
Elle Kennedy, Návrh (Off-Campus #1)
Emma Chase. Zapletený (Tangled #1)
Erin Morgenstern. Noční cirkus
 

F

 Francesca Zappia. Uvnitř mé hlavy

G

Gail Carriger. Etiketa & Špionáž (Trochu jiný penzionát #1)
Gail Carson Levine. Zakletá Ella 
Gemma Malley. Deklarace smrti (Deklarace #1)
Graig Shaw Gardner. S alergií na magii (Ebenezum #1)
 

H

 

CH

Charlaine Harris. Mrtví pro svět (True Blood #4)
Charles Gilman. Šílený profesor (Horror School #1)
Christina Lauren. Božský bastard (Božský bastard #1) 
Chuck Palahniuk. Ukolébavka
 

I

Ilona Andrews. Magie mrtvých (Kate Daniels #1)
 

J

Jennifer Probst. Manželská smlouva (Manželství #1)
Jim Butcher. Bláznivý úplněk (The Dresden Files #2)
Jiří Pavlovský. Magie pro každého (Kladivo na čaroděje #1) 
Jiří Pavlovský. Město mrtvých (Kladivo na čaroděje #2)
Jodi Picoult & Samantha Van Leer. Láska mezi písmenky (Mezi řádky #2)
Joe Dunthorne. Ponorka
John Flanagan. Rozvaliny Gorlanu (Hraničářův učeň #1)
Jon Sprunk. Syn stínu (Stín #1) 
Jon Sprunk. Vábení Stínu (Stín #2) 
Jonathan Stroud. Kvílející schodiště (Lockwood & Spol.  #1)
J. R. Ward. Milenec z temnot (Bratrstvo černé dýky #1) 
Julie Kagawa. Železný král (Železná víla #1)
 

K

Kat Rosenfield. Konec a smrt Amelie Anne
Katja Millay. Moře klidu
Katrin Stehle. Ledové oči
Kerstin Gier. Rudá jako rubín (Drahokamy #1)
Kiera Cass. Dcera (Selekce #4)
Kim Harrison. Mrtvá čarodějka přichází (Rachel Morgan #1) 
Kresley Cole. Hlad jako žádný jiný (V říši Lorů #1 + #2)
Kristina Springer. Espressologie
 

L

Ladislav Karpianus. Intr
Laurell K. Hamilton. Provinilé slasti (Anita Blake #1)
Laurell K. Hamilton. Rozesmátá mrtvola (Anita Blake #2)
Lisa McMann. Prokleté město
L. J. Smith. Tajemství upírů (Říše temnot #1) 
L. J. Smith. Prokleté sestry (Říše temnot #2)
Lucie Lukačovičová. Stanice Armida
 

M

Marianne Curley. Skrytá (Avena #1)
Maryrose Wood. Tajemné vytí (Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton #1) 
Meg Cabot. Mezi láskou a smrtí (Abandon #1)
Meg Cabot. Princezniny deníky (Princezniny deníky #1)
Meg Cabot. Místo pro princeznu (Princezniny deníky #2) 
Melissa de la Cruz. Čarodějky z East Endu (Beauchampovi #1)
Michael Grant. Výzva (Super 12 #1)
Michael Moorcock. Město šelem (Michael Kane #1) 
Michelle Hodkin. Prozření Mary Dyerové (Mara Dyerová #1)
Morris Gleitzman. Kdysi (Kdysi #1)
 

N

Nancy Gideon. Čistá krev (Měsíční svit #1)
Nancy Gideon. Pod vlivem úplňku (Měsíční svit #2)
 

O

 Ondřej S. Nečas. Kruté stroje (Kladivo na čaroděje #3)

P

Patrick Carman. Temné hory (Elyonova země #1)
P. C. Cast & Kristine Cast. Označená (Škola noci #1)
P. C. Cast & Kristine Cast. Zrazená (Škola noci #2)
Petr Měrka. Hitler se na vás usmívá 
 

Q

 

R

Rachel Hartman. Serafína (Příběh draků #1)
Rachel Hawkins. Čarodějnice z Hex Hall (Hex Hall #1)
Raine Miller. Nahá (Aféra Blackstone #1) 
Rick Riordan. Zloděj blesku (Percy Jackson #1)
Rick Riordan. Moře nestvůr (Percy Jackson #2)
Rick Riordan. Prokletí Titánů (Percy Jackson #3)
Richelle Mead. Vampýrská akademie (Vampýrská akademie #1)
Richelle Mead. Mrazivý polibek (Vampýrská akademie #2) 
 

Ř

 

S

Sarah J. Maas. Skleněný trůn (Skleněný trůn #1)
Sarah. J. Maas. Půlnoční koruna (Skleněný trůn #2)
Sarra Manning. Nemožná holka @adorkable
Sarah Winman. Když byl bůh králík
Shannon Hale. Austenland 
Simon R. Green. Něco z Noční strany (Noční strana #1)
Simon R. Green. Agenti světla a temnoty (Noční strana #2)
Sophie Jordan. Nevítaní (Nevítaní  #1)
Stacey Kade. Setkání s duchem (Mezi nebem a zemí #1)
Stacey Kade. Zamilované duše (Mezi nebem a zemí #2)
Stacey Kade. Čekání na zázrak (Mezi nebem a zemí #3)
Stephanie Perkins. Polibek pro Annu
Suzanne Collins. Aréna smrti (Hunger Games #1) 
Suzanne Collins. Vražedná pomsta (Hunger Games #2) 
Suzanne Collins. Síla vzdoru (Hunger Games #3)
Sylvain Reynard. Gabrielovo inferno (Hříšné odstíny vášně #1)
 

Š

 

T

Tahereh Mafi. Jsem roztříštěná (Roztříštění #1)
Tahereh Mafi. Jsem zlomená (Roztříštění #2)
Tomáš Zářecký. 15 minus 
Tonya Hurley. Ghostgirl (Ghostgirl #1)
 

U

 

V

Veronica Rossi. Pod nekonečnou oblohou (Nebe #1)
Veronica Rossi. Cesta věčnou nocí (Nebe #2) 
Veronica Roth. Divergence (Divergence #1)

 

W

Wolfgang Herrndorf. Čik
 

X

 

Y

 

Z

 

Ž